"Knižní hledání" je doprovázeno řadou dalších akcí na podporu četby (a tím i literatury).

www.mojekniha.cz

Na webové stránce najdete kromě informací a průběžných výsledků (na začátku dubna bylo uveřejněno 200 nejoblíbenějších knih, v polovině června 100 a 1. září 50) např. i položku Čtení o čtení (linky na subjekty propagující četbu, literární ceny a soutěže či mezinárodní aktivity). 

Nebo položku Hledat knihu - zde jsou na jednom místě shromážděny praktické a potřebné linky na databáze a souborné katalogy: Česká národní bibliografie, Databáze vydaných titulů nebo třeba Adresář nakladatelů v ČR.

Výběr knih není ničím omezen, pokud si někdo zamiloval Matematicko-fyzikální tabulky, může je delegovat. Zatím se sešlo kolem 80 000 odpovědí, což samozřejmě dává poměrně reprezentativní vzorek, na druhé straně bych očekával u čtenářsky vyspělého národa větší aktivitu.

Hlasovat lze nejen elektronicky, ale i přímo v knihovnách a dalších institucích.

Akce je to chvályhodná (sám sobě si musím udělit pochvalu - ze seznamu 50 nejoblíbenějších knih jsem jenom 4 nečetl). Jenže... Ty boje o první místo, které jsme ze sportu přenesli do umělecké sféry, se mohou v delším časovém období ukázat jako kontraproduktivní (čtěte: zhoubné).

Srovnává se nesrovnatelné. A nedejbože aby jednou nedošlo zase k olympiádě spisovatelů. Je to jenom hra, jenže dnes už vavřínové věnce nestačí. Dle mého by měla být vyhlášena množina vítězů, bez pořadí.

Taky bychom se mohli z té soutěživosti jednou pomátnout, on už dnes lidský život sám o sobě je čím dál víc specifickou soutěží.

Osobně se této akce nemohu zúčastnit ze zcela prostého důvodu. Nemám nejoblíbenější knihu, mám oblíbené knihy. Jsou knihy k usínání, k pobavení, k odreagování, jsou knihy záchodové, podzimní, souznějící. Ráno přece nelze číst Holana!

Kdybych byl donucen sedm dní po sobě vybírat svoji nejoblíbenější knihu, každý den bych řekl jiný titul. Hrdina Canettiho románu Zaslepení si také denně vybíral z knihovny, kterým svazkům ukáže svět, které vezme ven.

Ta volba totiž není vůbec jednoduchá. Když jsem procházel nástrahami testů, abych prokázal svoji neschopnost bránit socialistickou vlast, divil se psycholog, že jsem třikrát srovnal škálu oblíbených barev úplně stejně, a já se divil, čemu se diví.

Možná to mám v sobě úplně opačně. Barvy stálé, knihy proměnlivé. Kdyby však šlo o život, nakonec bych asi knihu, ze které jsem se v životě těšil nejvíce, prozradil. Byla modrá, vojenská. Ale ta už je beznadějný antikvariát - od letoška se nevydávají.