Jan Svěrák novinářům po projekci ve čtvrtek prozradil, proč film natočil: "Bylo to z povinnosti. Já tátovi rozmlouval, aby o sobě nechal natočit dokument. Vím, že na to jsou jen dva dny. Pokropili by ho, jak doma píše, a pak s ním udělali rozhovor v parku, aby bylo prostředí pestřejší."

"Nakonec by se šlo do divadla. Říkal jsem mu, aby tyto nabídky odmítl, že by bylo lepší, kdyby se udělal hodinový dokument, který by ho ukázal lépe, protože by se natáčel deset dnů. Pověděl mi na to - tak to natoč ty. Já však dokumenty nedělám a doufal jsem, že na to zapomene."

Nakonec samotného Jana napadlo, jak by se dal portrét otce pojmout: "Když mne zavedl k rodnému paneláku a vyprávěl mi, jak se rozhodoval, zda učit nebo psát, říkal jsem si, že by to šlo natočit. Na místech, kde pobýval, by se daly vyvolat jeho vzpomínky. Tak jsem si sepsal všechna místa, o nichž si myslím, že jsou důležitá, a oslovil Martina Dostála, protože sám si na dokument netroufám."

Natáčení ukázalo, že jeho rozhodnutí bylo správné. "Většinu těch historek jsem znal, ale když jsme přijeli na místa, kde se odehrály, objevily se nové detaily a já si uvědomil - kdybychom film netočili, tak tohle nevím," přiznal Jan.

Hodný syn a jeho zlý kolega

Že má film dva režiséry, přispělo k širšímu záběru a objektivitě pohledu. Osvětlil to Martin Dostál: "Já byl na ty nepříjemný věci, Honza na ty příjemný. Já byl ten dotěrný, vlezlý, i když pár malinkatých věcí jsme dopředu vyloučili."

Jan k tomu dodal: "Proto, že jsem (dokument) točil já, nemusel se táta bát pouštět se do témat, která byla nepříjemná nebo nebezpečná. Věděl, že když to bude moc a třeba by to sklouzávalo do bulváru, tak to nepoužiji."

Spor o Vratné láhve

Ve filmu proto zaznívá i roztrpčení Zdeňka Svěráka, že Jan odmítl natočit film Vratné láhve. Tato skutečnost se také projevila také na výsledné podobě dokumentu, která se trochu lišila od původního záměru. "Jednou z linek dokumentu mělo být, jak se připravuje film, k němuž píše táta scénář a v němž bude pak hrát. Chtěl jsem ukázat několik profesí, jimž se věnuje," řekl Jan Svěrák. "Těch filmů, kde může hrát táta hlavní roli, je jen pár. Takový se podaří jeden nebo nanejvýš dva. My už udělali Kolju. Dalším měly být Vratné láhve."

Zaskočený Zdeněk Svěrák

Zdeněk Svěrák připustil, že na některých místech byl skutečně překvapen minulostí. "Nevysypu to z rukávu, ale třeba u té budky na poli, ve které dříve stáli vojáci Wehrmachtu na stráži v Holešovické elektrárně a pak jsme si ji odvezli. Nevěděl jsem, že tam ještě je, pole už dávno není naše. A když jsem ji otevřel a viděl jsem, že tam ještě jsou maminčiny tenisky, byl jsem v šoku." Zaskočen byl však ještě jedním.

 "Překvapilo mne, i když nemělo, že se to točilo tak dlouho jako celovečerní film. Třeba mě nechali chodit dvě hodiny po lese a pak z toho použili pár záběrů."