Ivan Wernisch je záškolák a sígr. Neučí se, neposlouchá, vyrušuje, pošklebuje se a vyplazuje jazyk. Bez dovolení chodí na záchod, kde kouří. Honí se po chodbách a ještě je drzý. Se sousedem neustále mluví a každou chvíli se pere. Zkrátka roste pro šibenici anebo pro sebrané spisy. Naštěstí sebrané spisy zvítězily.

Jmenují se Blbecká poezie a shrnují Wernischovu tvorbu z let 1971-1989.

Jako každý sígr i Wernisch přitahuje pečlivé mládenečky a holčičky, ty poslušné a učesané mazánky, na které rodiče mohou být jen a jen pyšní. Milena Vojtková a Jan Šulc se proto ujali nesnadného domácího úkolu uspořádat Wernischovy básně z uvedeného období a každý, byť sebenáročnější pedagog jim za něj nemůže napsat nic jiného než podtrženou jedničku s hvězdičkou. Vždyť si s tím taky dali práci. Nu, považte - sedm set devadesát dvě strany básnických textů, to je kniha, z níž tají se dech, kniha v biblických rozměrech...

Ale kdepak, bible je podstatně delší. Přesto by se mohlo zdát, že čím více Wernisch prohlašuje, že raději čte, než píše, tím je jeho dílo obsáhlejší - jako by se řídil známým bonmotem: Když si chci přečíst nějakou dobrou knihu, musím si ji napsat sám. Je to však opravdu jen zdání, Wernisch totiž žádnou knihu nepíše. Je básníkem útržků, kousků rozklížených, osamělých pitvorností, úryvků z celku, jenž nikdy neexistoval. Ale protože na světě je to zařízeno tak, že se vydávají knihy (ať už tiskem, či samizdatem), Wernisch čas od času prostě musí své útržky sešpendlit do jednotlivých hromádek, hromádky pojmenovat a vypustit. A příště vypustit zas jinak, nebo nejinak pojmenované hromádky, obsahující zas jiné nebo nejiné útržky.

Jenže: kdo se v tom má vyznat?! Premianti z první lavice mají zamotanou hlavu. Co nám to ten Wernisch zezadu na papírových vlaštovkách vlastně posílá? To musíme zarazit. Takhle se k literatuře přece chovat nesmí, zvláště když pan učitel Miroslav Červenka říkal, že potřebujeme standardizovaný kánon Wernischova celého díla, jinak pro nás zůstane původcem proměnlivých básnických rojů nedovršeného smyslu.

Teď, když už tedy konečně víme, co je dovršený smysl poezie, tak i s tím Wernischem si poradíme - vydáme mu knihu. Ať si vyplazuje jazyk, ať háže mokrou houbou, ať se opíjí fernetem citrus při hodinách pěstitelských prací, my si ho zestandardizujeme a - jakej byl.

Tak šprti, kteří nerozeznají levý hák od pravého direktu, toho sígra nakonec přeprali. Jen jestli on se jim ale pořádně bránil? Taky už má svůj věk...

Ivan Wernisch: Blbecká poezie, uspořádali, k vydání připravili a ediční poznámku napsali Milena Vojtková a Jan Šulc, soupis zhudebněných básní sestavil Jaroslav Riedel. Petrov 2002 792 stran, cena neuvedena

Ivan Wernisch Prodavač básní Jde deštěm a myslí si jak pitomé klišé myslet si teď že počasí se hodí k náladě bez klobouku s aktovkou plnou rukopisů na chodníku v dešti neprodat skoro nic v kapse jen drobné půjde a dá si pivo k tomu frikadely možná svazek penguin modern poets z antíku a zítra zase zkusit Ze sbírky Frc. Překlady a překrady samizdat, 1988. Knižní vydání této sbírky v r. 1991 autor značně přepracoval.