Svými dřevoryty ilustroval Starověké báje a pověsti Rudolfa Mertlíka, Ezopovy bajky, Dantovu Božskou komedii nebo Obrázek ze života rudolfinské Prahy Josefa Janáčka.

Sám se považoval za potomka keltského kmene Bojů a svou tělesnou konstitucí jako Kelt i vypadal. Byl menší a zavalitý, měl zvláštní smysl pro humor, což promítal do téměř každého svého díla. Na snímku je zachycen v čelence keltského válečníka z vernisáže své výstavy v pražském Hollaru před dvěma roky.

Lidské slabosti, temné vášně, poklesky i delikty vůči mravům, to bylo jeho umělecké téma. Vše zobrazoval ironicky, kousavě až sarkasticky. Co se týká filozofie, vyznával názor o bratrovražedném zápasu „idealismusu s materialismusem“, jak sám oba směry nazýval.

„Mír je dočasný, žel příliš krátký k vytvoření hodnot, leč vhodný k doražení raněných a spočítání mrtvých,“ napsal v textu ke své nejslavnější grafice Boj o katedrálu (1979), kde Češi na ochozech chrámu svatého Víta svádějí zuřivý boj o svoje vidění světa.

Sám nefandil ani jednomu z obou směrů. Po celý život zůstával svůj – samotář v umění i životě.