Hlavní obsah

Skupina Rituály proměnila pochybnosti jiných v sebedůvěru

Právo, Jaroslav Špulák

Když se v létě roku 2014 rozešla skupina A Banquet a baskytarista Michael Vácha a bubeník Richard Spilka oznámili, že společně zakládají novou formaci Rituály, hledělo se na jejich krok na české hudební scéně trochu skepticky. A Banquet měli totiž slušně našlápnuto, natočili album Breath, které produkoval věhlasný Američan Steve Albini, ale navenek se zdálo, že jeho hlavní postavou je zpěvák a kytarista Matěj Káninský.

Foto: Lucie Levá

Rituály založili Richard Spilka (vlevo) a Michael Vácha.

Článek

Pocit menší důvěry v lepší časy umocnily loni vydané první skladby kapely, které byly předzvěstí alba. Vácha se v Rituálech stal zpěvákem a kytaristou, Spilka přešel od bicích k baskytaře a na místo bubeníka zasedl Martin Čech.

Na počátku letošního dubna vydané první album Vsaď na černou ale pochybnosti totálně rozptýlilo. Rituály přišly s devíti povedenými rockovými skladbami, pod jejichž syrovým kytarovým povrchem je smysluplný melodický tah, jsou opřené o slušné texty a chvalitebný Váchův zpěv.

„Chtěli jsme mít rockovou kapelu, která bude mít české texty. To byl náš prvotní impulz. Kvůli tomu, že jsme začínali jen ve dvou, jsme ale zpočátku neměli vymyšlený směr, styl a vlastně ani zvuk. Nechali jsme to plynout, a to i v návaznosti na to, kdo další s námi v kapele byl. Čím jsme si pak byli jistější v kramflecích, tím dostávala naše hudba jasnější podobu. Výsledkem je debutová deska,“ vysvětluje Právu Vácha.

Jiných nástrojů než v A Banquet se ti dva chopili proto, že k nim v minulosti přinejmenším tíhli. Vácha hraje na kytaru řadu let a na desku Breath některé kytarové pasáže dokonce vymyslel a předtočil. Spilka od bicích prý vždy po šilhával po postu baskytaristy, k čemuž s úsměvem dodává, že ho lákala i možnost být při koncertech více vpředu.

„S Richardem fungujeme v blízké emoční symbióze. Hudebně si rozumíme a v tom stavu jsme začali psát písničky. Možná jsme si zpočátku mysleli, že budeme více rocková kapela, ale je pravda, že na desce je řada skladeb s až popovou melodií. Podle mě je však náš styl čitelný, ať už v pasážích rockovějších, nebo popovějších,“ odkrývá zvuk kapely Vácha.

„Po zkušenostech v předešlé kapele jsme se snažili vyvarovat tvůrčí a prezentační křeči. Snažíme se být maximálně upřímní, tak se písničky i lépe prezentují,“ doplňuje Spilka.

Dvě třetiny textů na album Vsaď na černou napsal právě on. „Inklinoval jsem k tomu už delší dobu. Psával jsem si básničky, které bych asi doma někde v nějakých sešitcích ještě našel. Když pak v Rituálech přišla potřeba psát texty, rád jsem se toho chopil. Moc odlišných názorů na život a hudbu s Michaelem sice nemáme, ale v náhledu na texty se lišíme. Pro mě byly vždycky velice důležité, možná důležitější než hudba. Michael zase písně vždy více vnímal podle toho, jestli mu sedly hudebně,“ tvrdí Spilka.

Příběhy textů vycházejí především z osobních prožitků. Významových vrstev v nich ale bývá více. „Když píšeme texty, nesnažíme se nic vymýšlet. Důležité jsou pro nás výrazové prostředky a upřímnost,“ vysvětluje Spilka. „Například text Tmou je o rozchodu. Jel jsem vlakem, koukal z okna a napsal ho. Bylo mi opravdu blbě.“

Své debutové album skupina pokřtila v dubnu v pražském Rock Café. Jeho kmotry se stali jeho producenti Yarda Helešic a Risto Sokolovski, hostem koncertu byla zpěvačka Jana Věnečková, jejíž hlas příjemně splynul s tím Váchovým.

„Úkolem prvního alba bylo také přesvědčit lidi, kteří nám nevěřili. Koncerty jsme během jeho nahrávání moc neřešili, takže se v létě představíme na nějakých festivalech a teprve na podzim bychom rádi na klubové turné,“ uzavírá Vácha.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám