Hrdinova rodina už nefunguje, práce v malé reklamní agentuře ho vůbec nezajímá a nachází se ve stavu jakési strnulosti. S lítostí, ale i sarkasmem vzpomíná na šedesátá léta, kdy byl mladý a zachytil závan naděje. Japonsko šlo nahoru kulturně i ekonomicky a on s kamarády poslouchal americké desky, půjčoval si knížky, vedl řeči v barech a provozoval „ne právě uspokojivý sex”. I když otrávený vypravěč vidí „šedesátky” občas sarkasticky, jako kouzelnou vzpomínku je stejně dává do kontrastu s nudnou vyprázdněnou realitou moderního Japonska.

Murakami psal text v osmdesátých letech, ale vzhledem k tomu, že Česko si kocovinu z konzumu a kapitalismu prožívá se zpožděním, rezonuje docela dobře. Próza zrcadlí základní pocit nudy a nesmyslnosti života. Mladý muž se potácí od ničeho k ničemu, až se setká s bizarním mafiánem, který mu částečně vyhrožuje a částečně ho prosí, aby za velkou odměnu vyhledal záhadné zvíře, ovci se znakem na hřbetě.

Ale proč? 

Ale proč? Ptá se zasmušilý mladý muž. Pořádného vysvětlení se mu nedostane, stejně jako čtenáři. Dozvídáme se jen náznaky, že tajemná ovce nějak ovládá byznysmeny a formuje politiku. Pravděpodobná interpretace je, že ovce symbolizuje hamižnost, militarismus a kapitalismus, který se stal tak efektivním, že už se v něm nedá žít. Ovce lidem „sedne na mozek”, píše doslova Murakami.

Hon na ovci je absurdní detektivka, kde jen máloco dává jasný smysl. Detektivka, kde nejen nedojde k chycení a potrestání pachatele, ale ani se pořádně nedozvíme, co se vlastně stalo. Někteří asi román spojí s magickým realismem, stejně tak by bylo možné tvrdit, že se inspiroval u Kafky.

Hrdina odjíždí do tajemných hor vyhledat ovci a přitom s ironií komentuje dějiny, kolonizaci, válku, japonskou vinu za různé zločiny. V textu defilují postavičky jako z hororu (ovčí mužík) nebo mrtvý kamarád Myšák a čtenář si nikdy nemůže být jist, zda vidí realitu, nebo halucinace.

Cesta za ovcí je pro hrdinu i cestou za vlastní identitou, za smířením se sebou. Něčeho nakonec skutečně dosáhne. Mrazivé odcizení, které dominuje celému románu, se v závěru zvrátí v nečekaně hřejivý náznak naděje. Hledač ovce si uvědomí, že má kamaráda Džeje, který provozuje malý bar, a jde si s ním popovídat. Nabídne mu pomoc a na pláži pak prožívá něco jako katarzi.

Na Murakamiho jde o román až nečekaně japonský. V jiných textech se autor dotýká spíše západních témat a má poměrně západní vidění světa. Prakticky žádné kulturní překážky čtenáři neklade. V případě Honu na ovci je možné říct, že kdo si ho chce skutečně do hloubky užít, potřeboval by zřejmě hlubší zájem a znalosti o detailech japonské kultury a dějin.

Cekové hodnocení: 65 %