Je to právník Karel Kubot, který v roce 1978 při letním pobytu v Rýchorách objevil vzpomínky na své předky. Ať už na onoho prvního „českého“ Kubotu, úspěšného zlatokopa, či na dalšího, proslulého pašeráka a později vojáka první světové války.

Nakonec autorovi postava úspěšného pražského právníka umožňuje připomínat život v posledních desetiletích dvacátého století i současnosti.

Jako už několikrát prokazuje Prouza cit pro myšlení lidí z hraničních území rakouské říše či Československé republiky. Jejich osudy jsou spojeny s nelehkou prací na území, kde se pšenici nedařilo a udržení života vyžadovalo mnohé oběti, často v podobě vykoupení vlastního života smrtí jiného. Z toho se vytvořilo jakési kubotovské prokletí, které dostihne i posledního hrdinu, jemuž nečekaná tragická příhoda úplně převrátí život.

I když je vše psychologicky motivováno, je otázka, nakolik ono prokletí není spíš jistým formálním rámcem prožitků mimořádně zajímavých postav. Nebo také existenciálním tématem, které je přítomno v autorově vědomí i díle už od románu Život střídá smrt. Prouza napsal psychologický román, provázený řadou tajemství.