Článek
Proč jste chtěla v Boji hrát?
Už ze scénáře mi bylo jasné, že se jeho autor Tobias Lindholm chce dostat co nejblíže realitě. I mně jako herečce jde hlavně o realitu, fantazie mě moc nezajímá.
Boj měl premiéru na festivalu v Benátkách. Jeho umělecký ředitel na jeho úvod prohlásil, že má pocit, že filmaři nyní chtějí realitě čelit čím dál víc. Souhlasíte s ním?
Benátky asi mají tradici promítání takových filmů. Umění vždy reflektovalo, co se děje. Nyní je ale díky levnější technice možné natáčet víc filmů, a ne všechno jsou blockbustery o superhrdinech.
Začala jste hrát už v šest nácti letech, v televizním seriálu. Připadá vám, že se za dvacet let vaší kariéry změnily role, které vám režiséři nabízejí?
Ani ne, asi proto, že mě vždycky zajímaly sociálně realistické filmy. Ale samozřejmě vidím, jaký vliv mají kulturní i politické události na filmy, dnes se točí víc multikulturních příběhů.
V Boji představujete manželku obviněného vojáka, která už nechce sama pečovat o tři děti. Dovedete si představit film, kde byste vojáka hrála vy?
Určitě. U filmu nyní pracuje víc režisérek, kameramanek, scenáristek. Kupodivu ale i ony pořád píšou a točí hlavně o mužích. Ve Švédsku zavedli systém genderových kvót, to se mi zdá dobré. Bylo by hezké, kdyby se po stavení žen vylepšilo přirozeně. Ale aby opravdu došlo k nějaké změně, musíme už ve školce holčičkám říkat, co všechno by mohly zvládnout a že nemusí jen sedět doma.
Pocházíte ze Švédska, Boj je film z Dánska. Můžete bez problémů pracovat ve třech skandinávských zemích?
Můžu, ale musím plynně mluvit třemi různými jazyky. Rozdíly mezi nimi jsou větší než mezi češtinou a slovenštinou. V Kodani žiju dvanáct let, takže dánsky už bych měla umět. Obsazování zahraničních herců komplikuje také systém financování. Hranice nyní překračuje víc a víc herců, ale pořád to je dost obtížné. Možná za pět let už budeme jedna velká šťastná rodina.
Herec Pilou Asbak v roli vojenského důstojníka.
Vaše přestěhování do Dánska je spojené s filmem?
Ne. Nedefinuju svůj život podle kariéry. Prostě jsem tu zemi měla ráda, připadá mi zajímavá a stojí na demokratických základech, které ve Švédsku tolik nevidím.
Chvíli jste žila i v Praze, kde jste studovala DAMU. Jaké to bylo?
Pobyla jsem v Praze jen pár měsíců. Už jsem v té době pět let profesionálně hrála, proto to studium pro mě nakonec moc nefungovalo. Ale byla to hezká zkušenost. Na pár kurzů jsem chodila i na FAMU.
Jinde jste herectví nestudovala?
Ne, v devatenácti jsem začala hrát v divadle a fyzický i vokální trénink jsem dostala tam.
Kromě hraní se občasně věnujete i režii. Chcete režírovat víc?
Určitě. To je můj další životní projekt.
I jako režisérka se hodláte věnovat jen realistickým příběhům?
Ano. Existuje příliš mnoho důležitých problémů a témat, jež chci prozkoumat.
Na fantazii nemám čas.
Takže nepotřebujete občas natočit komedii, abyste si od vážných témat odpočinula?
Pro mě je víc vyčerpávající natáčet filmy, které nejsou pro svět nezbytné. Chápu smysl romantických komedií, chápu, že lidi potřebují chvíli sledovat něco hezkého. Jako divák si takové filmy taky užiju. Ale nemůžu na nich pracovat, protože do práce investuji příliš mnoho a chci se díky ní vyvíjet.
Boj napsal i natočil Tobias Lindholm. Poznáte, když je režisér zároveň scenáristou?
Ano, myslím, že s někým, kdo má k materiálu tak blízko a zná všechny odpovědi, se pracuje nejlépe. Režiséři a scenáristé se jinak ne vždy na věcech shodnou.
Při natáčení Boje jste své postavy museli dokonale chápat, protože z filmu je jasné, proč se kdo jak chová.
Přesně. Výsledek podle mě ovlivnil i fakt, že jsme využili opravdové vojáky, soudce či právníky a všichni do filmu přidali své zkušenosti. Tobias pracuje se scénářem dost pružně, během natáčení ho měnil, mohli jsme improvizovat, reagovat na situaci, v níž jsme se ocitli. Zastavil nás jen, když jsme začali moc hrát.
Herci prý neznali závěr filmu, nevěděli tedy, zda bude hlavní hrdina odsouzen.
Závěrů existovalo víc, natočili jsme několik různých konců, nevěděli jsme ale, který z nich platí. Takový způsob práce byl docela emocionálně vyčerpávající, ale zase dost zajímavý.
Měla jste mezi těmi konci jeden, který se vám líbil víc?
Význam Boje není v tom, jak skončí. Hlavní je, že každý z nás čelí při sledování toho filmu morálnímu dilematu. Všechny naše pocity jsou ambivalentní – vůči válce, návratu z ní, ženě, která chce po manželovi, aby lhal kvůli své rodině. Rozumíte jejich důvodům, přitom nevíte, jestli jednají dobře nebo špatně. Důležité je, aby každý během Boje hledal svůj morální kompas.