Článek
Novela začíná ve Vídni třicátých let, kdy už nacisté řádí, ale skutečná válka nepropukla a o plynových komorách nikdo nemá tušení. Starý Sigismund Šlomo Freud sedí v pracovně a odmítá odjet z nebezpečného Rakouska. Dozvídáme se, že jej trápí dopisy, které si psal s přítelem Fliessem. Obává se, že padnou do ruky nacistům.
Knížkou defilují desítky a desítky postav - pacientů, přátel, příbuzných, ve kterých se bohužel není možné ani při nejlepší vůli vyznat. Většina jich zase hned mizí a jejich význam pro vývoj příběhu zůstává záhadou.
Dozvíme se spoustu detailů o tom, kdo byli Freudovi příbuzní, přátelé a nepřátelé, i to, jak vypadala jeho pracovna. Próza se spoustou odboček však postrádá dramatický spád. Styl knihy je navíc velmi vzletný až šroubovaný a nápadně působí to, že přímá řeč se téměř neliší od pásma vypravěče. Jakoby mluvily knihy, ne lidé.
Od knihy odehrávající se ve 30. letech za nástupu nacismu se dá očekávat napínavá atmosféra. Tajemství doktora Freuda však jako thriller nefunguje. Hrůzy nacismu zde vylíčeny nejsou a obecně se ví, že Freuda nacisté nezabili, takže čtenář nemůže cítit obavy o hlavní „postavu“. Sice starého pána a příbuzné jako Židy obtěžovali a vyslýchali, ale v lágru neskončil.
S pomocí bohaté pacientky Marie Bonaparte tehdy vznikl značný mezinárodní tlak na Rakousko, a tak slavného Freuda i část jeho rodiny nechali odjet v roce 1938 přes Paříž do Londýna. Sigmund Freud však musel podepsat prohlášení, že se k němu nacisté chovali korektně a zaplatit vyděračskou Reichsfluchtsteuer, tedy v podstatě výkupné.
Těsně před smrtí se Freud usídlil v Londýně a tam končí i novela. Příběh osobnosti takového významu by si ovšem zasloužil mnohem lepší a hlubší literární zpracování.