Článek
Na hudební scéně se pohybuje od konce devadesátých let. Za sebou má účast v několika pěveckých soutěžích, mnoho koncertů a dvě řadová alba. To první, Lost And Found, vyšlo v roce 2008, to aktuální na konci loňska pod názvem Ženský kalendář, Vol. 1. Je koncepční a jak název napovídá, je o ženách a bude pokračovat.
„Je to vlastně náhoda. Před lety jsem náhodou zhudebnil text pro Michala Horáčka, který tehdy tvořil svůj Český kalendář. Myšlenka kalendáře mě zaujala a napadlo mě napsat na každý měsíc písničku, v jejímž názvu bude ženské jméno nebo bude přinejmenším inspirovaná jeho nositelkou. Vznikl tak základ projektu, který je zajímavý i tím, že skladby na album nejsou stylově jednotné. Některé jsou ovlivněné country, jiné hard rockem, popem, další třeba folkem. Nijak jsem se neomezoval. Prostě jsem sedl do kouta, vzal do rukou kytaru a nechal ze sebe hudební nápady plynout,“ řekl PrávuVytásek.
Jan Vytásek vydal nové album.
Všechna jména mají předobrazy
Písně o dívkách a ženách se váží k měsíci jejich svátku a na albu jsou seřazeny postupně. Na desce jsou ovšem i bonusové skladby, které s kalendářem s ženskými jmény nesouvisejí.
„V drtivé většině jsou za písničkami skutečné příběhy. Netýká se to vlastně jenom Mokré lásky iVany, která je o vaně. Psal jsem ji původně pro jednoho folkového barda, který si jednou postěžoval, že dlouho nenapsal žádné nové písničky. Představoval jsem si, jak táhne v zimě ulicemi a jediné, po čem touží, je naložit se doma do vany a pořádně si prohřát kosti,“ vysvětlil Vytásek.
Jména dívek, o nichž příběhy v textech jsou, mají skutečné předobrazy, případně Vytásek použil jejich přezdívku. „Písnička Angelina je o holce jménem Dita. Je inspirovaná naším setkáním v pražském baru Solidní nejistota. Byl to podnik, ve kterém se scházeli umělci a rádobycelebrity, které chtěly něco znamenat. Nikdy jsem tam nepotkal obyčejnou prodavačku, nebo tak. Angelina byla jedna z těch, které se tam vypravily na lov. Něco jsem s ní prožil, ale brzy se ukázalo, že její laťka je mnohem výš než mé možnosti. V tom baru jsem napsal několik textů, básniček i jeden příspěvek na svůj blog,“ vzpomněl Vytásek.
Původně mělo být album Ženský kalendář dvanáctipísničkové s nějakým tím bonusem. Nakonec se práce na desce rozrostla o další skladby i větší produkci, a tak se pražský zpěvák rozhodl nachystat první díl s myšlenkou na druhý. Od nápadu k vyjití desky uběhly rovné dva roky. Celá práce byla ve Vytáskově produkci, ruku k dílu přiložil i producent a studiový inženýr Milan Cimfe.
„Další písničky už mám natočené, takže počítám, že vyjdou a Ženský kalendář bude na dvou albech obsahovat dvanáct písniček s tématikou žen. Musím je ale studiově dokončit a přemýšlím také o tom, jak je budu prezentovat. Láká mě vydávat je každý měsíc jako singly a na konci roku zabalit do úhledné desky,“ konstatoval Vytásek.
V úterý 12. dubna svou novinku pokřtil v pražském Klubu Joe a za kmotry si přizval reportéra Tomáše Krause a textaře Michala Horáčka. Nyní ho čekají koncerty a akce, na nichž bude dál poctivě bavit diváky a tím pádem i sebe.