Jarchovský s Hřebejkem svými filmy už zmapovali život v české kotlině od let čtyřicátých (Musíme si pomáhat) přes padesátá (Šakalí léta) a šedesátá (Pelíšky) s pauzou následující dekády až do osmdesátých (Pupendo).

Horem pádem skočili přímo do současnosti, přičemž podobně jako je děj Pupenda jasným důsledkem předchozího "vynechaného" desetiletí, i v Horem pádem tušíme, co se ve společnosti odehrávalo oněch zhruba deset let, než hrdinové dospěli ve svých životech až sem: do situací, které jsou v mnohém a pro mnohé z nich takřka definitivní, kdy mají jen malou naději cokoliv změnit.

Skok se však netýká jen času. Přelomový je u této úspěšné autorské dvojice i žánr: místo nostalgické komedie natočili drsnou tragikomedii, možná dokonce spíš drama s komediálními prvky, často ovšem skvělými a velmi osvěžujícími.

Postavy z obou břehů

Velký tematický záběr vyžadoval množství postav, které autoři opět shromáždili do dvou klíčových rodin a obalili je figurkami, které doplňují obraz zcela odlišných sociálních vrstev.

Z jednoho břehu vstupuje do filmové řeky fotbalový hooligan a rasista František (Jiří Macháček) a jeho nešťastná žena Milča (Nataša Burgerová), která po ničem v životě netouží tolik jako po dítěti, jež jí osud odepřel. Nemá naději ani na adopci, protože lidem "s flastrem", mezi něž patří František, stát děti nesvěřuje. K těm dvěma se sbíhají nitky z podsvětí, kde se kšeftuje doslova se vším a kde slovo "pomáhat" má ten nejzpotvořenější z možných významů.

Na břehu druhém profesor (Jan Tříska) a jeho pozoruhodně rozvětvená rodina: čtyřicetiletá milenka Hanka (Ingrid Timková), která je pracovnicí nadace pro uprchlíky a matkou jejich osmnáctileté dcery (Kristina Liška Boková). Ta netuší, že táta je dodnes ženatý se svou vrstevnicí Věrou (Emília Vášáryová) a má s ní syna Martina (Petr Forman), který před dvaceti lety emigroval do Austrálie.

Postav je ve filmu ne méně než motivů a těch je tolik, že méně zkušeným tvůrcům by musel vzniknout pod rukama galimatyáš. Jarchovský s Hřebejkem však naštěstí stvořili především velmi dobré postavy: dostatečně osobité, nejednoznačné, a tím i zajímavé. Nakonec je - sice s obtížemi, s berličkami v podobě až příliš velkých náhod a z vůle vlastní nikoliv osudu - vcelku plynule i propojili.

Drsný obraz charakterů

Jakkoliv je obraz charakterů a jejich prostřednictvím i společnosti v podání Horem pádem drsný, tvůrci nesoudí a soudit nemusí ani divák.

Stačí na sebe nechat působit city, které jednotlivé postavy vzbuzují. Mají totiž schopnost vyvolat vztah: od odporu vůči tomu, že takoví lidé žijí doslova v sousedství kohokoliv z nás, přes pochopení, soucit až k lítosti, že některé věci prostě odestát nelze.

Předurčenost osudu, daná prostředím, nemožnost nebo třeba jen neschopnost vymanit se z vlastní minulosti či zakořeněných předsudků, díky nimž v důsledku není rozdílu mezi členy obou tak napohled si vzdálených rodin, jsou nakonec působivějšími devizami filmu než některá poněkud prvoplánová sdělení o dramaticky atraktivních, ale přece jen spíš extrémních projevech rasismu a morálního úpadku.

Scény jako střetnutí Věry a Hanky na téma menšin a bezpečí nebo Hanky s "podezřelým" cizincem jsou natolik působivé, že snad zastíní i tak protivné nešvary, jako jsou promluvy a dialogy, v nichž si postavy říkají věci, které logicky musí vědět a jejichž jediným smyslem je sdělit je divákům.

Silné herecké obsazení

Nedostatky scénáře však do značné míry vyrovnává režie, opřená tentokrát nejen o výkony hereckých představitelů. Zejména v úvodních a pak závěrečných scénách předvedl Hřebejk spolu s kameramanem Janem Malířem výborné vizuální vyjadřovací schopnosti. A skvělá je hudba Aleše Březiny, která atmosféru filmu dotváří téměř nevídaným způsobem.

Pokud jde o herecké obsazení, což patří k Hřebejkovým nejsilnějším stránkám, i tentokrát nejen pečlivě vybíral jednotlivce, ale poskládal funkční tým, v němž většina herců hraje výborně a viditelně ku prospěchu celku.

Jiří Macháček skvěle zvládl svou první velkou dramatickou roli, jeho František naprosto přirozeně rozesměje i dojímá, přesvědčivý je Petr Forman, méně Jan Tříska. V menších, ale velmi výrazných rolích zazáří Jaroslav Dušek jako předák sparťanských fanoušků, Jan Budař v roli převaděče, Pavel Liška coby překupník.

A výborná je čtveřice hlavních hereček od Emílie Vášáryové přes Ingrid Timkovou a Natašu Burgerovou až k mladé Kristině Liška Bokové, která je průzračným ztělesněním té jediné naděje, která tu ještě zbývá.

Horem pádem, ČR 2004

Režie: Jan Hřebejk, Scénář: Petr Jarchovský, Kamera: Jan Malíř, Hrají: Petr Forman, Jan Tříska, Emília Vášáryová, Ingrid Timková, Jiří Macháček, Nataša Burgerová a další