„Potěšila nás, ale nepřekvapila. Když jsem si uvědomil, co loni vyšlo, říkal jsem si, že v nominaci určitě budou Epydemye a Petr Linhart, no a my budeme bojovat o třetí místo. A vyšlo to,“ usmívá se Slamák.

Se Sovou se potkali před dvanácti lety. „Oba jsme si doma brnkali na kytaru a psali písničky. Potom nás seznámil společný kamarád, který tvrdil, že bychom si mohli rozumět. Sešli jsme se, zahráli jeden druhému své písně a od té doby jsme spolu,“ odhaluje počátky tandemu Slamák. Koncertovat začali v roce 2006.

Jeden z prvních rozhovorů absolvovali před lety s novinářem Milanem Tesařem. Článek se jmenoval Škrtání je náročná disciplína a byl i o tom, že si nápady i celé skladby v počátcích vzájemně proškrtali a nechali z nich jen to nejlepší. „Dnes už škrtáme při procesu samotného psaní. Každý z nás má právo veta,“ vysvětluje Sova. „Je to dobrá věc, jenom se to nesmí přehánět.“

„Kdybychom neměli právo veta, mohli bychom mít natočených už pět cédéček,“ podotýká tak trochu na okraj Slamák.

S nadhledem o vážných věcech

Při skládání písniček se řídí filozofií, že o špatných věcech, které kolem nás jsou, lze psát s humorem a nadhledem. Vychází jim to dobře, protože i takové jejich písničky z debutové desky jsou. „Začínali jsme skládat v době, kdy jsme si písně psali pro radost. Teď se kolem nás dějí věci, které přímo vybízejí k tomu, aby byly komentovány. Doba se mění a připadá mi, že lidé skáčou politikům na jednoduchá hesla, bojí se věcí, které tu nejsou, a nechávají se zblbnout,“ říká Sova.

„Nikdo jsme si asi před čtvrtstoletím nepřáli, abychom se dostali tam, kde jsme. Můžeme si za to sami, samozřejmě. My ale v některých písničkách zpíváme o tom, že jsme měli jiné představy. Nikdy neřeknu, že za komančů bylo lépe, ale to, co se tu děje teď, se mi nelíbí,“ dodává Slamák. Na otázku, co přesně mu vadí, odpovídá: „Chybí mi obsah života a v mnoha sférách osobnosti. Ty, které tu byly, odcházejí, a nikdo nový je nenahrazuje.“

Sova & Slamák na tyto věci upozorňují a věří, že pro jejich umělecké snažení platí heslo „Chytrému napověz, hloupého trkni“.

„Protestsongů ale musí být akorát. Lidé si také při písničkách potřebují odpočinout. Kdybychom pouze protestovali, tak ten protest devalvujeme. Občas tedy na něco upozorníme a k tomu se snažíme psát i další pěkné písničky,“ konstatuje Slamák. Naráží tím třeba na písničku Erazim Hauer, prý klasickou ptákovinu, kterou jejich fanoušci mají velmi rádi.

„Baví mě také poslouchat interpretace názvu našeho alba. Většina lidí si ho vykládá jinak než my. Myslí si, že se blýská na lepší časy. Tak jsme to ale opravdu nemysleli,“ směje se ještě Slamák.