Květiny a potlesku se nedočkal jen kvůli svému věku, na který narážel i během koncertu, když říkal, že je mu jednadevadesát a je nejspíš nejstarším vystupujícím zpěvákem na světě, přičemž se pustil do novinářů, kteří pořád hovoří o posledním turné.

Šansoniér arménského původu odvedl skutečně vynikající výkon a věk na jeho hlase nebyl skoro patrný. Samozřejmě, že nezpíval stejně, jako před šedesáti lety v době, kdy se prosadil navzdory výčitkám, že nemá žádný hlas, což také připomněl. Ovšem klidně by se mu mohlo být nějakých šedesát.

Aznavour si přitom nepomáhal žádnými triky, kdy by ho ve vypjatých pasážích podpořily výtečné sboristky nebo nechal hlas trochu utopit v hudebním doprovodu. Naopak hlas koncertu dominoval, aby bylo rozumět každému slovu, neboť Aznavourovi jde o poselství v textech, což také řekl.

Aznavour byl nejpřesvědčivější v jemnějších baladických skladbách s doprovodem piana, jako byla balada Sa jeunesse nebo Avec un brin de nostalgie z loňského alba Encores. Zcela přesvědčivý byl i v najazzlém Il faut savoir a v hravém jazzem stříknutém a mírně vulgárním Mes emmerdés.

Vzpomínky na Montmartre

Zvládal však i vypjaté skladby, jako byla úvodní v refrénu gradující Les Émigrants nebo známá La Bohème, před kterou zavzpomínal, že začínal jako bohém ve starém Montmartru, který už neexistuje.

Došlo i na anglické zpívané She ze seriálu Seven Faces of Woman i na duet s Katií Aznavourovou Je voyage o rozdílném pohledu mládí a stáří a chybět nemohla Ave Maria.

K vynikajícímu dojmu přispěla i doprovodná kapela, která ctila náladu písní, zazněl i akordeon a akustická kytara, i když smyčce byly z kláves, což byla trochu škoda. Koncert s orchestrem by však byl asi nereálný, i tak stál nejlevnější lístek přes 2700 korun a nejdražší třikrát víc.

Celkové hodnocení: 80 %