Byly-li to ovšem pravé královny, je těžké odkývat. I v popu by se mělo takovými přídomky šetřit, a pokud komusi ze startovní listiny lze ten titul přiřknout, pak Haně Zagorové za zásluhy a hlasovou osobitost a mladé Martině Balogové za bojovnost, s jakou na pódiu setřásala zpěvy ostatních, v závěrečném duetu i Karla Gotta. Její kamarádka Šárka Vaňková čekala v povzdálí na šanci, a když ji v písni Já půjdu dál dostala, chopila se jí s vervou neukojené tygřice.

Skupina Pajky Pajk oblečená v "hadrech"

Jestliže se v přední linii pódia blýskalo na časy a hřmělo z minula i nenávratna, dál už to bylo rozporuplné. Doprovodná skupina Pajky Pajk zaplaťpánbůh těžko skryje své instrumentální půvaby, leč kdyby je na tak noblesní akci zabalila do společenského či podobně se tvářícího oděvu, zářilo by rázem celé pódium. Někteří muzikanti šli ale na plac v tom, v čem si dopoledne kupovali v lahůdkách housku s točeňákem.

Také by se mohli těch pár válů naučit zpaměti. Vyjma skotačivé dechové sekce vypadali trochu jako hrací automaty se zraky zabořenými do notové osnovy.

Smůla se lepila Martině Balogové na paty

Smolná i kouzelná byla Martina Balogová. Zpěvačka je výtečná, ale navléknout ji do dlouhých a širokých šatů nebyl šťastný nápad. Když poprvé vystoupila na pódium (s pomocí, protože sama by s tou mináží ledva vylezla), Martin Dejdar při návratu od konferenciérského stojanu na černou róbu nechtěně šlápl a zpěvačce pořádně zatrnulo. Možná to i křuplo.

Když jí pomohli na schůdky podruhé, vyrazila svěže za Karlem Gottem, čekajícím na molu, ovšem při té rychlosti s sebou vzala nastraženou zásuvku a málem při tom odpojila Pajky Pajk. Sám Mistr se musel podílet na tom, aby zpěvačku od technické pomůcky oddělili.

Přesto se na Karlštejně hlavně zpívalo. Tu lépe, tu hůře, ovšem premiér Gross v první lajně vypadal spokojeně. A tři sta tisíc korun, které darovali pořadatelé na opravu zdiva, kastelána jistě potěšilo.