„Sledujeme sice Němcové osud od příchodu do Prahy až po její smrt (a ještě o trochu dál), ale vždy máme tu čest s Němcovou podle Lagronové. Tu ve hře obklopují postavy pojmenované obecně Doktor (Igor Orozovič), Profesor (Jiří Štěpnička), Nakladatel (Alois Švehlík) – a i když v nich rozeznáme jejich reálné předobrazy (například v Básníkovi Martina Pechláta nesporně mladého Jana Nerudu), jsou jejich postoje dostatečně ahistorické, aby mohlo vzniknout skutečně drama. Paradoxně se tak o Němcové (o její duši i těle) dozvídáme více, než kdybychom (bulvárně) traktovali notoricky známé epizody z jejího života,“ říká Šotek.

Hra Jako břitva vznikala přímo pro Národní divadlo, s představou velkého jeviště Stavovského divadla i herečkou Magdalénou Borovou jako představitelkou Boženy Němcové. Inscenaci nastudoval kmenový režisér ND Štěpán Pácl, který se souborem uvedl již Lagronové hru Z prachu hvězd.

Borová se s postavou Němcové potkala již v roce 2007, kdy ztvárnila Barunku v Pitínského inscenaci Babičky. „Barunka v sobě měla jistou dospělost. Přemíru empatie, schopnost pozorovat a vidět, ucítit. Po něčem toužila, někam ji to táhlo. Potřeba vzlétnout, kterou sama neuměla pojmenovat. A vlastně stejně dětsky a nemotorně hledá svá křídla velká Božena. Díky svým dětem si intenzivněji uvědomuji, že všecko, čeho se nám dostalo i nedostalo v dětství, si s sebou táhneme dál. Nejde to odpojit. Nejde z toho vyrůst. Takže v Barunce bylo něco nezvykle vyzrálého a v Boženě volá bolavé dítě… Je to docela zvláštní hrát na divadle dvakrát stejnou postavu ve dvou různých životních fázích,“ říká Borová o svých setkáních s Boženou Němcovou. V dalších rolích se na scéně objeví i Taťjana Medvecká, Jana Preissová, Jana Boušková či Lucie Žáčková.