Reklamní slogan hry hovoří o tom, že Shirley je vtipná glosátorka svého totálně fádního života. Jak se dá glosovat fádní život?

Jde o to, co je to fádní život. Krásně to charakterizuje Lasica a Satinský v jednom ze svých dialogů o dětství. Lasica tam vypráví, že jako malý chlapec ráno vstal, umyl se, šel na záchod, nasnídal se, šel do školy, po škole si hrál na dvorku, po večeři si oblékl pyžamo a šel spát. A Satinský si povzdechne, že mu závidí tak fantastické dětství, protože on měl fádní, nudný život: jeho rodina ráno vstala, na snídani letěli s rodinou do Paříže, poté na Kanárské ostrovy, koupali se v Mrtvém moři, hráli v kasinu atd.

Takže záleží na úhlu pohledu. A právě úhel pohledu Shirley Valentine je mi velmi blízký. Ona se umí podívat na peripetie svého možná fádního, možná tragického života s notnou dávkou humoru a sebeironie. Je mi blízké oscilování mezi tragikou a komikou.

Jaký typ ženy představuje Shirley Valentine?

Je to žena, která má na víc, než co žije, má větší fantazii a více schopností, než jaké mohla realizovat. Má představivost, sny, touhy, je romantička, má ale i smysl pro humor.

V poslední době se objevuje dost her s tzv. ženskou tematikou, většinou je ale napsaly ženy. Dokáže Willy Russel porozumět ženské duši?

Právě že dokáže a je to pohled mužsky ironický i žensky laskavý současně. Je přece známou skutečností, že v nejlepších mužích je cosi ženského a naopak. A já tomu hluboce věřím. Mnoho žen je schopných velkého humoru, sebeironie a nadhledu, znám jich ze svého okolí hned několik. A co se týče vciťovacích schopností Willyho Russela, tak někteří mí kolegové byli ze začátku zkoušení přesvědčeni, že hru napsala žena.

"Je to žena, která má na víc, než žije,"
řekla představitelka Shirley Valentine Zuzana Kronerová

Jsou herci, kteří by nikdy monodrama nehráli, protože nechtějí stát před diváky na jevišti sami. Jak jste na tom vy?

Pro mě je to první zkušenost s "one woman show", takže se trochu obávám a trochu jsem zvědavá. Text "suším v šuplíku" už třináct let a myslím si, že jsem teď na něj připravená. Jeden můj kolega režisér říká, že monodrama mu připadá jako takové dlouhé nepřerušované stěžování si divákům. Něco na tom je, ale doufám, že to naše monodrama bude víc než jen stěžování. S režisérem Balaďou si rozumíme v naladění, které jde až do grotesky, takže snad to bude pro diváky dost atraktivní.

Slovenští herci se v posledních letech objevují na českém jevišti poměrně často. Jak se vyrovnáváte s jazykovou bariérou?

Já s tím problém nemám, naopak u vás vždycky cítím, že si nás čeští diváci hýčkají. Trošku se obávám, že nebudou rozumět jednomu výrazu, ale nemohu ho prozradit, protože by diváci přišli o pointu. Ale já jsem hrála na jevišti i česky (v Národním divadle postavu Kateřiny v Pitínského inscenaci Markéty Lazarové - pozn. red.) a byla jsem pyšná, že mě někteří diváci pokládali za neznámou českou herečku, která jim někoho připomíná... Moje čeština není dokonalá, ale diváci ji přijali.

Co vás čeká po premiéře Shirley?

V Astorce začneme zkoušet s režisérem Romanem Polákem Gorkého Letní hosty v režisérově úpravě, která text posunuje do současnosti. Jsem na to zvědavá a moc se těším. Premiéra by měla být v prosinci. A s režisérem Bohdanem Slámou točím po Divokých včelách jeho další film s pracovním názvem Štěstí.