Frances Ginsbergová zahájila profesionální kariéru v roce 1986 vystoupením v New York City Opera. Úspěch jí zajistil účinkování na stejné scéně v Traviatě a role Violetty je považována za její životní roli. Na mezinárodní scéně triumfovala jako Mimi v Bohémě s Velšskou národní operou pod vedením Sira Charlese Mackerrase. V Carnegie Hall debutovala v Meyerbeerově Robertovi Ďáblovi a v newyorské Metropolitní opeře poprvé vystoupila jako Rosalinda v operetě Netopýr. Pěvkyně je považována za jeden z nejlepších dramatických sopránů současnosti.

V poslední době jste rozšířila svůj repertoár. Které role vás především přitahují?

Především jsem spojena s belkantovými romantickými rolemi. V poslední sezóně jsem dostala nabídku na nastudování Beethovenova Fidelia a některé wagnerovské role. Proto jsem vděčná za nabídku Pražského podzimu, abych přednesla písně na texty Mathildy Wesendonckové (Pět písní Richarda Wagnera, pozn. red.), jež se vyznačují silnou intimitou.

Vstoupila jste na scénu Metropolitní opery jako Rosalinda v Netopýru. Není tento úkol za rámcem vašeho klasického repertoáru?

Rosalindu jsem zpívala od počátku své pěvecké kariéry. Je to úkol náročný na vysokou koloraturu, podobný některým rolím verdiovským a mozartovským. Navíc obsahuje báječný lehký humor ve velmi jemné podobě, která každého pěvce potěší. Myslím, že šlo o šťastný výběr pro můj vstup do Metropolitní opery v době, kdy jsem se plně soustředila na lyrické role, jakými jsou například Rossiniho Semiramis nebo Mozartův Impresario.