Josef Kolmaš: Suma tibetského písemnictví

Zahajujeme-li v tomto Salonu seriál vyprávění Stanislava Komárka z cesty po Tibetu, nemůžeme pominout jako doporučenou četbu k tématu práci české tibetologické jedničky. Profesor Kolmaš doplnil svůj přehled tibetské literatury její dosud nejobsáhlejší českou antologií (především v překladech svých, ale také za spolupráce žáků a kolegů).

A dodejme, že kniha je čtvrtým svazkem edice Tibet, v níž vyšly Desideriho Cesta do Tibetu, Cybikovova Cesta k posvátným místům Tibetu a zpráva dvou francouzských misionářů J. Cabeta a E.R. Huca Putování Tibetem L. P. 1845-1846 a chystají se další dvě Kolmašovy knihy: Tibet: Dějiny a duchovní kultura a nové, tibetsko-české vydání Tibetské knihy mrtvých.

(Argo)

Jakub Noha: Skládám si obrázek

Obsáhlý výbor textů z více než třicetileté písňové tvorby jednoho z našich nejintrovertnějších folkových zpěváků (1950), který celou svou existencí stojí mimo dobové, velké i malé, oficiální i méně oficiální proudy. Přes padesát publikovaných textů ukazuje autora jako citlivého pozorovatele s bohatým vnitřním světem gellnerovských či snad až nerudovských hrdinů, mertovských představ a krylovsky teskných vizí strachu, lesku, stesku a času. Nevšední poezie všedních příběhů, chtělo by se říci...

(Mladá fronta)

Petr Kaleta: Cesta do Haliče

František Řehoř a poznání života východní Haliče ve druhé polovině 19. století

Na základě studia pozůstalosti Františka Řehoře (1857-1899), sběratele národopisného materiálu o životě haličských Rusínů a publicisty, mj. autora rukopisu Cesta po východní Haliči, najmě mezi Huculy (1890), připravil historik zaměřený na slovanské dějiny 19. století práci analyzující haličskou společnost na prahu epochy zásadních civilizačních změn.

Nejde jen o Řehořovu "rehabilitaci", jde i o splátku dluhu, který k dějinám území a národa máme (blízcí, ale neznámí). V době Řehořových pozorování představovala haličská vesnice typickou komunitu předindustriální civilizace. Rolník se podřizoval přírodnímu rytmu, přírodě, která byla určujícím prvkem v šíři jeho obzoru. Zemědělský rok byl naplněn konkrétním obsahem a takto se měřil i čas ve stále se opakujícím rytmickém kruhovém pohybu, v němž změna nebyla zásadním faktorem a vše se mu podřizovalo. Normou jedince bylo chovat se tak, jak to dělal kolektiv, vesnice, a to se nejmarkantněji projevovalo v době svátků a slavností, kdy byl zřejmý přímý vztah k mýtu, rituálnímu dramatu.

(Votobia)

Z překladů: Ezra Pound: ABC četby

Druhou vydanou knihou české edice Poundových Spisů po první části Cantos je mimořádná a pro překladatele nesmírně náročná práce - učebnice čtení poezie. S odstupem času se nejprve "extremistický" Pound jeví jako jedinečný vykladač a učitel a jeho pojednání jako text, k němuž se lze vracet bez ustání podobně jako k biblickým textům.

Má-li Zahrada mús přetrvat jako zahrada, nezbytně potřebuje plečku - píše Pound hned v počátku. Ale za podstatnější pro současné české prostředí považujeme a vybíráme toto varování: Národ, který si během vývoje zvykl na ledabylé psaní, postupně ztrácí vládu nad svou říší i nad sebou samým.

(Přeložila Anna Kareninová. Atlantis)