Proč jste se skupinou R.E.M. rozhodl podpořit akci Vote For Change, vyzývající Američany, aby nehlasovali pro George Bushe?

Protože jsme se všichni v celé kapele shodli, že nesouhlasíme s tím, co se děje v Americe v posledních čtyřech letech, a že je potřeba to změnit. A je dobře, že jsme se mohli v tomto spojit i s dalšími umělci a že na říjnových koncertech po našem boku bude stát také Bruce Springsteen.

Jak osobně vnímáte, že Spojené státy už nejsou považovány ani tak za oázu demokracie jako spíše za agresora?

Souhlasím s tím. Ale začal bych tím, jak se dívám na Spojené státy. Existuje tu řada paralel s menšími zeměmi, které jsou výstižné, ale jsou tu jiné oblasti, které se srovnávat nedají.

USA je neuvěřitelně velká země s velkou populací, která, ať je to dobré nebo ne, ovlivňuje kulturně, politicky a ekonomicky celý zbytek světa. Jsem proto velmi zklamán tím, jakým směrem se moje země vydala v posledních čtyřech letech. A chci vidět, že se to změní.

Skládáte písně proto, abyste ovlivnil politické názory svých posluchačů?

Ne. Skládám hudbu kvůli hudbě, protože jsem také její fanoušek. Když ji poslouchám, zavřu oči a představuji si různé krajiny a vidím velmi odlišné obrázky od světa, ve kterém žijeme. A každý z umělců, jako jsou Björk, Radiohead, U2, Patti Smith a PJ Harvey, přináší něco, co mění krajinu, kterou vidím. Objevuji neustále nová místa. Právě to v hudbě hledám a mám na ní rád to, že mi to přináší. Když se chci seznamovat s politickými názory, tak si vezmu noviny, brouzdám po internetu, nebo si pustím televizi.

Politika a hudba se sice často objevují společně, ale mě jako hudebnímu fanouškovi je jasné, že když se někdo snaží napsat něco programově politického, tak se mu to málokdy povede. Výjimkou je Patti Smith. Může jít za svým hlasem a v písních kombinovat hudbu s politikou. Taky mě jako teenagera v hudbě nejvíc ovlivnila. Nemyslím si však, že bych měl jako autor písní takovou sílu, takže tohle nechávám na ní.

Celý rozhovor vám přinese sobotní vydání deníku Právo.