Jak se materiál pro nové album Jednou měř, 2x Neřež rodil?

Byl to docela složitý proces. Nejdřív jsem se musel seznámit s jednou dívkou, se kterou jsem se potom rozešel. Bylo to velmi silné a divoké, jak vztah, tak rozchod. Díky tomu vzniklo asi pět písniček, za což bych jí chtěl poděkovat. Je to vlastně taková má osobní deska. Její příprava trvala od loňského září do letošního června, kdy jsme ji dokončili.

Jak je možné, že zralého muže ještě stále tolik ovlivňuje vztah k ženě?

Spíš si myslím, že písničky jsou ve mně schované a čekají na impuls. Jakmile přijde, napíšu je za pět minut. Ten můj divoký vztah se musel nějak projevit v tom, co dělám. Protože píšu písničky, šlo to ven přes hudbu a texty. Je jedno, jestli je mi osmačtyřicet, což mi je, nebo patnáct. Dokud mám co říct, mám důvod žít a můžu si dovolit být třeba s ženou o třicet let mladší.

Písničky jsou ve mně schované a čekají na impuls

Bývaly časy, kdy jste patřili k progresívním kapelám. Teď jako byste se ale rozhodli odpočívat. Proč?

Myslím si, že v hudbě už nic nového nevynalezneme. V tomto ohledu byla naše kulminace v letech 1983 až 1984 s tehdejší sestavou Nerezu. Byli jsme možná první česká world music kapela. Inspirovala nás latinskoamerická, židovská, cikánská, česká, slovenská i jiná muzika. Teď už se hlavně bavíme. Myslím ale, že naše texty mohou - mají - stále co říct. Začali jsme hrát před pětadvaceti lety, takže jsme o dost starší a máme větší nadhled.

Naslouchají vám lidé?

Věřím že ano. Je milé, že na nás chodí stejně krásné dvacetileté ženy, jako chodily před pětadvaceti lety. Do publika na našich koncertech je stále příjemný pohled.

Existuje nějaká hudební meta, která vás ještě láká?

V říjnu vyjde druhý díl desky, který se bude jmenovat Nášup a naši příznivci ho seženou pouze na koncertech. Budou na něm skladby z připravovaného Kabaretu Irma, který se bude hrát od listopadu v pražském Lucerna Music Baru. Na to se moc těšíme. Je to zkušenost, po které jsme toužili.