Jde o podobnou přehlídku, která se konala na jaře 1996 v pražském Mánesu. Fotodokumentace připomínají Knížákovy nejstarší práce z 60. a 70. let, související s hnutím Aktuál.

Knížák tehdy organizoval výtvarné manifestace a demonstrace, dokumentace happeningu Kamenný obřad z roku 1971 se dostala i na stránky nejslavnější uměleckohistorické příručky Propyläen Kunstgeschichte. Vybral ji tam Jindřich Chalupecký, modla české umělecké kritiky, který Knížáka zařadil mezi nejvýraznější osobnosti "východoevropské" avantgardy.

Zajímavý designerský počin

Další část českokrumlovské výstavy je věnována tvorbě posledních dvaceti let, převažují v ní obrazy, které jsou však Achillovou patou Knížákova díla. Pestrobarevné malby působí jako stylové improvizace, tu více, tu méně podařené. Většina jich představuje repertoár využívající podnětů evropské postmoderny a expresivní figurace, především německé a italské provenience.

Nejde však jen o druhotné zpracování cizích stylových nápadů - v tom ostatně máme v Praze tradici nejméně od doby Emila Filly. Knížák je svým způsobem gejzírem nápadů, ale nedostává se mu odpovídajícího malířského řemesla. A tento nedostatek se snaží nahradit provokativní pózou.

Nejzajímavější jádro expozice tvoří návrhy a realizace nábytku a šperků a lze jen litovat, že jich tady není víc. Škoda, že se tomuto oboru - jako designérský a módní návrhář - více nevěnuje; rozhodně by se v něm dostal dál než s obrazy, ať už tradičně malovanými nebo počítačově vyrobenými.

Podobně jako šperky a nábytek zaujmou v Českém Krumlově i některé Knížákovy sochařské objekty. Nic z toho sice on sám vlastnoručně nevymodeloval, jsou to druhotně použité formy z hračkářství i cizích sochařských ateliérů, ale vše je spojeno dohromady s tvořivou fantazií a výtvarným nápadem.

Kýčovitost nezná mezí

Zmutované děti i téměř surrealistická zoologická zahrada bájných příšer Nového ráje působí v prostorách Schieleho centra atraktivně a patří k diváckým magnetům.

Naproti tomu až trapně na výstavě vyznívají díla jako busta Havla nasazená na ženskou figurínu nebo císař a král Karel IV. s trpaslíkem na hlavě. Ostatně nenapsal sám Milan Knížák už před dlouhými devíti roky, že se mu zdá, že umělecké skandály už nejsou v dnešní době skandální, jen zbytečné?