Článek
Obřadný, a jen na první pohled staromilský, je už vstup do Orfea v podsvětí. Každého hosta uvede na pověstnou zelňačku, utopence, bábovku a jiné dobroty ceremoniář a ohlásí ho jménem. Zvoní se velkými zvonci a týž olivrejovaný duch Thálie s červeným cylindrem odvede návštěvníky po občerstvení do divadelního sálu.
Vašinka přisupí o francouzské holi podoben středoevropské verzi piráta Silvera z Ostrova pokladů, usedne ke stolu se dvěma činely na lesních čaganech a hlasem uvyklým přibližovat poezii už šedesát let se pustí do kouzlení s epikou, místy lyrickou, Antonína Přidala. Do jeho sentencí, postesků, ale vždy úsměvných, ironických a sebeironických.
Zpovědi a odposlechy jsou navýsost moudrými postřehy a bilancemi Vašinkova vrstevníka, kterého proslavila Eva Tálská Příběhy dlouhého nosu – inscenováním jeho kongeniálních přebásnění nonsensů Edwarda Leara z Knihy třesků a plesků. Přidalův překlad próz Lea Rostena Pan Kaplan má třídu rád je převodem znamenitějším než z pera mistra Pavla Eisnera, do té doby označovaný za nepřekonatelný.
Vašinka neplýtvá gesty a grimasami. Ani u Ferlinhettiho, natožpak u Skácela nebo Přidala. Odjakživa učí své diváky vnímat význam myšlenek a slov, z nichž je každá moudrost poskládána. Vybral si jako obvykle skvost. Zpovědi a odposlechy nejsou knížkou ledajakou. Ve věhlasné anketě Lidových novin skončila na třetím místě. Jedná se o knížku poezie prosím, takže je to skoro neuvěřitelné. Pokud už jste se odnaučili básně číst, zajděte si je poslechnout do Orfea.
Antonín Přidal: Zpovědi a odposlechy |
---|
Koncepce, režie a audiovizuální přenos: Radim Vašinka. Premiéra 17. února v Krytovém divadle Orfeus Praha. |