Kolem knih Kocábové je několik začarovaných kruhů. Podobně "kvalitních" textů bychom po gymnáziích celé republiky rozhodně našli desítky, ovšem nikdo by je nevydal proto, že ani sebelepší editor z nich pozoruhodnou knihu nepřipraví, a proto, že by vydání takové knihy sice nakrátko mladého autora potěšilo, ale z dlouhodobého hlediska mu nepochybně ublížilo.

Jenže Natálie Kocábová má jinou pozici (celebrity), takže si knihu rozhodně koupí potřebný počet čtenářů a mezi celebritami už to, že tak mladá dívka napsala několik knih, stačí k obdivu, nikdo už nebude příliš pátrat, jaké ty knihy vlastně jsou.

Druhým začarovaným kruhem je situace, kdy se při kritickém nahlédnutí knih Kocábové autor recenze automaticky dostává do pozice toho, kdo si chce "vystřelit" na hvězdu, kdo ji vykazuje z nevětrané místnosti vysoké české literatury - takže je nakonec  shovívavě nahlížen jako politováníhodná osoba.

Ale kritikům nikdo nemůže brát právo vyslovit se k jakékoliv knize, stejně jako autorovi nikdo nebere právo jakoukoliv knihu vydat (třeba vlastním nákladem).

U knih, které obsahují především duchamorně prázdné věty typu "Myslela jsem na Cobaina, ve který řadě asi půjde... a myslela jsem na to gigantický setkání minulýho, přítomnýho i budoucího živýho tvorstva. A to všechno jen proto, že Bůh spáchal sebevraždu.", stojí ale za zamyšlení, jestli by nejpřiléhavější kritickou reakcí přece jen nebylo ticho.

Natálie Kocábová: Schola alternativa, Mladá fronta, Praha 2004, 144 stran, cena a náklad neuvedeny

(Autor glosy je šéfredaktorem literárního obtýdeníku Tvar)