Jeho téměř dvě hodiny trvající koncert byl vlastně revuálním programem: od první chvíle se na pódiu vlnili vynikající muzikanti v rudých oblecích, k nim se přidávali dva moderátoři a nakonec přišly v modrém vokalistky.

Ty dostávaly tolik sólového prostoru, až se koncert dobrou hodinu jevil jako estráda, při které byl dědeček Brown spíše dobrou značkou než stále živoucí hudební legendou. Však se také z jedenácti tisíc přítomných diváků radostně roztančila pouze slabá polovina.

Úvodní skladbu zpíval baskytarista, druhou Brownova manželka Tommy Rae a teprve až poté a několika znamenitých instrumentálních výkonech muzikantů přišel na pódium v plné parádě James Brown. Z výrazu jeho obličeje sršela vitalita a láska k hudbě, která měla ten večer znít.

První dvě třetiny koncertu byly ale díky němu rozpačité: často se schovával za výtečné výkony instrumentalistů, kteří si s radostí střihali osobní sóla a roztleskávali při nich naplněnou arénu, a když začal zpívat, své party pouze "nahodil" a nechal je dokončit trio znamenitých vokalistek.

V poslední třetině koncertu ovšem jako když mávne kouzelným proutkem. Znaveně působící Brown, jenž se co chvíli jen tak opíral o klávesové nástroje, chytil druhý dech a pustil se do zpívání s takovou vervou, že k tanci v hale povstaly všichni.

Když koncert ve skladbách I Got You (I Feel Good) a slavné Sex Machine finišoval, dával již vzpomenout na svá nejlepší léta a na to, jak stavěl slavnou cestu hudebním stylům funky a soul. Konec dobrý, všechno dobré: černá hudba měla v T-Mobile Areně velký svátek.

Brown se nakonec před koncertem nesetkal ani s Lucií Bílou ani s Karlem Gottem, jak bylo ohlášeno. Pohovořit si s ním však přišli členové skupiny Monkey Business, kteří se pohybují ve stejném hudebním ranku.