Článek
Bylo těžké v takto střídmé sestavě provázat zvuk banja s klavírem? Podobné vzácné spojení Chicka Corey a Bély Flecka budilo patřičnou pozornost.
Nebylo to těžké, ale ani samozřejmé. Pětistrunné banjo má jeden velký handicap, a tím je krátký dozvuk. Vznikla tak tříprstá technika hry pravé ruky, která je pro tento nástroj charakteristická, a hra v šestnáctinových hodnotách vyplňuje prostor jak rytmicky, tak i harmonicky.
Barevně ale banjo dost splývá se zvukem klavíru, takže s tímto faktem musíme s Michalem počítat a občas si navzájem takříkajíc uhýbat. Na druhé straně je toto spojení neprobádané, což nám dává velký prostor k experimentování. Myslím, že jsme jen na začátku, a těším se, co se z toho vyvine.
Budete hrát například na mezinárodním JazzFestBrno. Jak se cítíte v jazzovém prostředí?
Mám s ním jen malé zkušenosti. Byl jsem jako divák na několika jazzových koncertech, kdysi jsem dokonce absolvoval s houslemi jazzovou dílnu ve Frýdlantu, ale sám se za jazzmana nepovažuji. A ani si nemyslím, že by naše trio bylo vyloženě jazzové, i když určité prvky jazzu v naší hudbě určitě jsou. Každopádně se na vystoupení na JazzFestBrno těším.
Máte klasické hudební vzdělání, jako klarinetista. Pomohly vám nějak vaše zkušenosti ze studia klasiky v hudební komunikaci v rámci tria?
Nejsem si toho vědom, ale je pravděpodobné, že díky klasickému hudebnímu vzdělání je můj přístup k hudbě jiný, než by byl, kdybych studoval cokoli jiného. Ačkoli je pravda, že z odborných hudebních předmětů, jako jsou harmonie nebo hudební formy, si pamatuji jen velmi málo a hudební komunikaci v malých obsazeních jsme nebrali.
Vždy vás inspirovala také lidová hudba, místní i z různých koutů světa. Projevilo se to nějak i na albu Fragile Bliss?
Neprojevilo se to hudebně, ale ve zvukových barvách. Použitím dvou lidových nástrojů, irské píšťaly a hlavně u nás zatím neobvyklého bulharského kavalu. Abych hrál na albu také na tyto nástroje, napadlo Tomáše Lišku.