Helge patřil k úspěšné a oceňované generaci filmových tvůrců 60. let. Jeho kariéru však přerušila sovětské okupace a následná normalizace, z politických důvodů nemohl dále tvořit a živil se jako úředník. Byl držitelem prestižní Ceny Vladislava Vančury za celoživotní tvůrčí a mravní přínos české kinematografii.

Pražský rodák Helge začal ve filmu pracovat po druhé světové válce, zprvu v Československém filmovém ústavu, později jako asistent režie na Barrandově. Jako režisér debutoval v roce 1957 filmem Škola otců. Podle námětu Ivana Kříže natočil o dva roky později Velkou samotu, následoval film Jarní povětří podle motivů z Otčenáškova románu Občan Brych. Mezi jeho další filmy patří Bílá oblaka, Bez svatozáře, První den mého syna a Stud.

Na ustavujícím sjezdu Svazu československých filmových a televizních umělců (FITES) v roce 1965 byl zvolen místopředsedou, v letech 1969-1970 byl vedoucím české části FITES. Po zrušení FITES v lednu 1970 byl vystaven politické perzekuci.

Do roku 1972 mohl ještě pracovat jako dabingový režisér, nakonec však musel odejít a pracoval na poště. V roce 1977 se mu podařilo nastoupit jako scenárista a režisér Laterny magiky, kde působil 15 let.

Po pádu komunistického režimu Helge stanul v roce 1990 na jedno volební období v čele obnoveného FITES, k vlastní filmové tvorbě se však už nevrátil. Mimo jiné vedl od poloviny 90. let Katedru režie pražské FAMU.