Režisérce Lucii Bělohradské, která byla protentokrát i autorkou scénáře, se povedlo vystihnout potenciálně nejsilnější stránku této povídky, když vsadila na vzrůstající napětí mezi hosty horské chaty, kteří do ní přijeli strávit Vánoce, a snímku tím vtiskla ráz téměř psychologického thrilleru.

Vyprávění tak suverénně ovládá houstnoucí a výbušná nálada, jež se šíří kolem samolibého a tyranského televizního režiséra (David Prachař), kterého poté najdou mrtvého se zbraní v ruce.

Pomalu a systematicky budovaná atmosféra dokonce i celkem úspěšně potlačuje naivní rámec příběhu, kdy se v chatě zcela náhodně setkává kriminalista Vašátko (Viktor Preiss) se svým přítelem, malířem Horácem (David Matásek), a po objevení mrtvoly přebírá vyšetřování.

Filmu pak dominuje až do závěrečného překvapivého rozuzlení i díky dobré práci s herci a jejich – až na výjimky – pěkným, vyrovnaným výkonům. Napětí působivě podbarvuje dobře vystižená atmosféra letité, skromné a už dost omšelé chaty, které vládnou stárnoucí manželé, a přispívá k němu i snaha pomalu odhalovat propletenec vzájemných vztahů z minulosti.

Slabší finále

V samotném finále se však dosavadní tvůrčí sebejistota Lucie Bělohradské překvapivě ztrácí – jako by se náhle vzdávala před provokativním řešením Hany Proškové, kdy se ukáže, že vrahem je samotný Horác, detektivův přítel.

Do značné míry však dojem této náhlé bezradnosti režie závisí i na výkonu Davida Matáska, který občas bezděčně hraničí s parodií. To se mu sice tentokrát naštěstí stává v mnohem menší míře než v předešlém příběhu, ale ke smůle celého lyžařského případu patří právě jeho závěrečná, klíčová scéna k těm slabým.

Skutečnost, že má vedle sebe vynikajícího hereckého partnera, ji bohužel nespasí.

Celkové hodnocení 60 %