Brunclík objel téměř celý svět. Fotil na Islandu, v Arizoně, v Toskánsku, v Africe, na jižní Moravě, v Číně, ve Francii, na Novém Zélandu... Je jen málo míst, kde dosud se svým fotoaparátem nebyl.

O své výstavě řekl: "Mám velký vztah k malířství, a tak i svoje pohledy komponuji jako výtvarná díla. Proto jsme je instalovali jako obrazy. Někdo prostě krajinu kreslí a já ji fotím. Náš cíl je vlastně stejný."

Nejsložitěji se prý fotí poušť - "plochy písku jsou přes den fádní a jen hodinu před západem tam slunce vymodeluje nádherné barevné tvary," tvrdí autor. A dodává: "Člověku to pak dá hodně práce a běhání, aby tu nádheru zachytil."

Spisovatel Zdeněk Mahler o Brunclíkových fotografiích napsal, že vyvolávají velmi intenzivní "potřebu vážit si světa, jenž je nám všem darován."