Čtveřice herců z Czechoslovak-American Marionette Theater přivezla svou verzi Shakespearova Hamleta v adaptaci a režii Víta Hořejše.

Pracovali s různými typy loutek od velkých dřevěných marionet přes vystřihované figury stínového divadla až po miniaturní loutky z rodinného divadélka. Autorem loutek jsou Jakub Krejčí (velké marionety) a Miloš Kasal (miniatury) a loutky i výtvarné řešení je tím nejzajímavějším, co inscenace nabízí.

Začíná se na pouťovém kolotoči, symbolu nejistoty lidského osudu, a pokračuje na obyčejných štaflích, s nimiž se při jisté vynalézavosti dají vytvořit jak elsinorské hradby, tak i řada dalších scén. Czechoslovak-American Marionette Theater ale nepředvádí čistě loutkové divadlo, čtveřice protagonistů má i značné činoherní ambice.

Loutky používají jako své dvojníky, stylizované do poloh a pohybů kopírujících živé herce a často se dokonce zdá, že jim loutky vlastně překážejí. Alespoň v situacích (a není jich málo), kde se ryze hereckými prostředky vytvářejí vztahy - například mezi Hamletem a Ofélií.

Hamlet zneuznaný

Problémem česko-amerického Hamleta je zjistit, o čem se tu vlastně hraje a není to jen otázka střelhbitě mluvené angličtiny. Hosté předvedli "digest" Shakespearova příběhu, silně seškrtaný text, a to jak v makro-, tak mikrostruktuře jednotlivých situací, z nichž mnohdy zbylo jen pár nezbytných vět.

České publikum leccos očekávalo od Kašpárka, ale tato z různých replik sestavená postava nemá v inscenaci vlastní tvář ani funkční využití, i když herečka, která ho vodí, podala v této i ostatních rolích nejlepší výkon večera. Hrobnická scéna, od níž si mnozí slibovali "kašpárkovské" extempore, byla odehrána miniaturními loutkami, jež při špatném osvětlení viděli stěží diváci první řady.

Ziskem nebyly ani songy, které na stereotypní notu "semlely" do jednoho kadlubu všechny stěžejní Hamletovy monology, bez ohledu na jejich smysl a dramatickou funkci. Loutkový Hamlet byl příjemným "turistickým" zpestřením Slavností, ale do interpretace Shakespearovy tragédie nic pozoruhodného nevnesl.

Liberecký výkon příjemně překvapil

Činoherní soubor Divadla F. X. Šaldy z Liberce přivezl na Hrad málo uváděnou Shakespearovu komedii Konec dobrý, všechno dobré. A přestože počasí libereckým moc nepřálo, jejich vystoupení nakonec déšť ani chlad nepokazily.

Naopak, od premiéry na liberecké scéně získala inscenace v režii Jana Kačera na svižnosti a prospělo jí i vsazení do exteriéru hradního nádvoří.

Do příběhu o vynucené lásce vložil Shakespeare mnoho hořkých i pichlavých bonmotů, jež si publikum ve výborném překladu Jiřího Joska vskutku vychutnalo. A to i proto, že se tu hrálo s lehkou komediální nadsázkou, v živém kontaktu s publikem a s řadou výborných hereckých výkonů.

Za všechny jmenujme alespoň Janu Strykovou v roli Heleny, Václava Helšuse jako Esperanta, Jiřího Doseděla jako Šaška, Milenu Šajdkovou i nestárnoucího Jindřicha Khaina.

Ti, kdo neviděli, mohou litovat. Anebo si zajet do Liberce na "interiérový" originál. Stojí to opravdu zato. Shakespearovsaké slavnosti pokračují tento týden inscenací Romea a Julie v režii Martina Huby.