Článek
Neexistuje tedy ani rozdíl mezi estetickým zpracováním dané skutečnosti. Je lhostejné, jestli přivádíme na svět obraz banální situace udělané levným polaroidem, anebo abstraktní velkoformátovou fotografii hraničící až s klasickým malířstvím.
Série obrázků z dovolené, momentky z partnerského soužití anonymní dvojice, erotizující pseudoakty obou pohlaví se vyjímají vedle odcizených počítačových zátiší.
To všechno však představuje jen určitou hru s běžnou vizualitou, zobrazováním překvapivých kontextů či neobvyklých estetických východisek. Ale to by samo o sobě nebylo až tak zajímavé.
Tillmans musí přidat ještě nějakou výraznou nadhodnotu. Tou nadhodnotou je prostor, lépe řečeno smysluplné využití galerijního interiéru tak, aby vytvářel pomyslný rám vystavených prací a zasadil je do definitivní komplexnosti celku.
Panensky bílé zdi kurátor Michal Škoda dal cele v plen postmoderním vizím německého fotografa. Každý snímek a každý obraz se stává neopakovatelným vrypem do rozlehlé hmoty zdi stejně tak, jako kromaňonský lovec vyrýval obrysy zvířat do stěn podzemních jeskyní.
V obou případech představují vytvořená díla symboly vztahující se k prožité zkušenosti s okolním světem.
Svět se sice globálně proměnil, ovšem vědomí prožitku zůstává neměnné. Prožitek vnitřní svobody se stává tím nejpodstatnějším autorovým sdělením. Protože to, co sami na výstavě vidíme, si také sami svobodně interpretujeme.
| Wolfgang Tillmans |
|---|
| Dům umění, České Budějovice, do 27. prosince |