Novinka přitom začíná skvěle. Skladba C’est La Vie navazuje na ty nejlepší z konce devadesátých let, kdy se formace těšila velké popularitě a na britské hudební scéně patřila k opravdovým zjevením. Následující White Lies je příjemná balada, která v tomto žánru navazuje rovněž na lepší skladby z minulosti.

Obal nového alba skupiny Stereophonics

Obal nového alba skupiny Stereophonics

FOTO: Warner Music

Potom se ale kolekce trochu rozpadne, stane se průměrnou a vlastně nenabízí nic extra přitažlivého. Jako by mělo u poslechu záležet na náladě, v jaké se do toho fanoušek dá. Pokud má melancholickou nebo třaskavě rockovou a očekává písně v takovém duchu, dostane se mu jistého zadostiučinění. Jakmile ale ke kolekci přistupuje s tím, že od ní nic nečeká, může mít pocit, že poslouchá tu nejprůměrnější desku na světě.

Pro Stereophonics posledních deseti let je to ale dost typická záležitost. Silnější okamžiky střídají slabé a naopak. Dává to jistotu, že tahle kapela umí složit dobrou písničku (kromě výše zmíněných jsou to například trochu countryová I Wanna Get Lost With You, valčíková My Hero či balada Song For The Summer), současně ji ale umí pěkně pokazit (bezvýrazné Sing Little Sister, Flight Or Flight, Into The World či nekonečná finálovka Mr And Mrs Smith).

Stereophonics: Keep The Village Alive
Warner Music, 40:29

Celkové hodnocení: 55 %