Mezinárodní porota dále udělila druhou cenu filmu Londýnská pole jsou smutná studenta londýnské filmové školy Brendana Granta a jako třetí z pětadvaceti soutěžních filmů se umístil jeden ze dvou domácích zástupců, film Fajně posluchače FAMU Radima Filipce.

Triumf izraelských filmů

Zvláštní uznání dostaly další dva izraelské příspěvky: Únava, jehož autor Yaron Shjani je rovněž z univerzity v Tel Avivu a Flora na klouzačce Talyai Laviové z Filmové a televizní školy Sama Spiegela v Jeruzalémě. Cenu diváků dostal dokument Modré a bílé límečky izraelského režiséra Noama Kaplana, který tak získal tříměsíční stipendium na pražské FAMU.

Cena za nejlepší školní filmovou kolekci putuje do Izraele na jeruzalémskou vysokou filmovou školu. "O vítězství této mladé univerzity, jejíž filmy se každoročně účastní světových studentských škol, rozhodly hlasy diváků. Kolekce filmů vítězné školy byla na festivalu představena při příležitosti jejího 15. výročí založení," řekla mluvčí festivalu Martina Reková.

"Izraelské filmy byly skutečně mimořádně kvalitní, což patřilo k velkým překvapením přehlídky už proto, že nelze říci, že by současná izraelská kinematografie měla obecně ve světě tak velký úspěch. Zdá se, že bude dobře si jí do budoucna hodně všímat," řekl Právu člen poroty Štefan Uhrík, pedagog FAMU, novinář a dramaturg sekce Fórum nezávislých na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary.

Studenti zvládají své profese

Celkově lze říci, že filmy Fresh Films Festu charakterizovala velmi dobrá úroveň profesionální přípravy posluchačů. U mnoha z nich není vůbec podstatné, že vznikly ve školách, obstály by na řadě "dospělých" přehlídek krátkometrážní tvorby. Režie včetně práce s herci, kamera, stříh i další filmařské profese působily většinou vyzrále, snad jen s tím, že až na výjimky se ukázalo, že kratší filmy jsou přece jen pro studenty snazší ke zvládnutí než ty, jejichž délka se pohybovala kolem třiceti minut.

Jednou z oněch výjimek byl půlhodinový vítězný film Sem a tam, osobitá a stylově čistá úvaha o uvíznutí člověka na mrtvém bodě existence, a o (ne) možnosti vymanit se ze stereotypu a rutiny. Hrdinou je obchodní cestující středního věku, který se ubytuje v hotelu, kde je jediným hostem. V několika časoprostorových návratech se autorka - ve stylu temného thrilleru - zamýšlí nad možností úniku a změny života. "Odjakživa mám thriller ráda, proto jsem se to pokusila i tak natočit," řekla před projekcí Shunit Aharoniová - to jméno stojí za to si zapamatovat.

Filmy o mládeži

Úplně jiný je druhý oceněný snímek Londýnský pole jsou smutná. V jednoduše, citlivě ale rovněž stylově precizně natočeném čtrnáctiminutovém snímku na téma předsudků, šikany, osamělosti i přátelství vypráví příběh dvou teenagerů, které spojí situace lovce a oběti: jeden z nich druhého doslova uloví na ulici, aby ho obral o všechno, co má. Nutnost projet společně na kole ulicemi Londýna však jejich vztah nečekaně promění. 

Jasný, čistý styl charakterizuje i český film Fajně Radima Filipce, který prokázal obdivuhodnou schopnost vystihnout prostředí a jeho atmosféru a udržet ji po celý film. Sedmnáctiminutový příběh tří kamarádů ze staré ostravské hornické kolonie, kde lidé ještě žijí, ale o plný půllitr zavadí mnohem snáz než o práci, je pozoruhodný autentičností, znalostí reálií a schopností převést je do filmového tvaru.

Témat hodně, humoru málo

Celkově byla soutěž tematicky pestrá, přičemž mnozí studenti se kupodivu zabývají situacemi a problémy lidí starších než jsou sami, krize středního věku se ve filmech objevovala častěji než by člověk u mladých tvůrců čekal.

Na řadě studentských prací je patrné, že posluchači filmových škol využívají studií k experimentování, k vyzkoušení, co všechno film (a oni sami) umí. Neméně pozoruhodná je ovšem téměř naprostá absence humoru i třeba jen trošky vtipného nadhledu. Program jednoznačně ovládly problémy, starosti, deprese, ale i z nesoutěžních sekcí je jasné, že takový je celkový stav současné studentské tvorby u nás i ve světě.

"Humor je nejtěžší, ale samozřejmě nejlépe funguje," podotýká Štefan Uhrík. Ať už je příčinou obtížnost komediálního žánru nebo potřeba studentů brát svět i sebe naprosto vážně, člověku bylo trochu líto, že se v hlavním programu neobjevilo nic srovnatelného s někdejšími studentskými komediemi, jaké třeba na FAMU točili Jan Svěrák, Tomáš Vorel i ti ještě starší.