Článek
Bůh podle Van Dormaela bydlí v Bruselu a je to pěkně depresivní nepříjemný dědek. Ve špinavém tílku a pantoflích sedí doma u televize, nadává manželce a občas seřeže dceru. Syn „džejkej“ už mu utekl a inspiruje sestřičku k podobnému postupu.
Dcerka před útěkem ještě pronikne na božský počítač a rozešle lidem informaci o tom, kdy zemřou, což má na civilizaci značný dopad. Bůh ji začne hledat, ale zjistí, že v obyčejném světě lidí se nedají problémy řešit tak snadno jako od počítače.
Zbrusu Nový zákon vyniká humorem připomínajícím židovské anekdoty. Je nádherně zlý, absurdní a disponuje filozofickým přesahem. Nejde však o čistou komedii, proud gagů, nonsensů a chytrých hlášek chvílemi přerušují poetické pasáže.
Ztřeštěný příběh má razantní rozjezd, jenže pak trochu ztrácí dech - stopáž režisér „přestřelil“ o dobrých 20 minut, což je jev u dnešních filmů velmi častý. Jednotlivosti však diváka mohou nadchnout a kombinace romantiky a cynismu nakonec potěší vždy.