Zatímco muzikanti na pódiu na zkoušce před koncertem pilují detaily, sedíme s Bártou v šatně a bavíme se o tom, jak turné probíhá.

Zpěvák si na rozhovor udělal několik minut času, nicméně ví, že zvuková zkouška není u konce a on ještě bude muset za spoluhráči.

Stačí drobná nekoncentrace, špatný zvuk, malá chyba, to vše situaci na pódiu trochu znepříjemní.

„Turné začalo v září na Slovensku. V Bratislavě bylo natřískáno, mám pocit, že tam máme publikum, které chce naši hudbu slyšet tak, jak ji hrajeme, a které se s námi přišlo zaradovat. Hráli jsme ale i na pár místech, na nichž jsme dosud nevystupovali. A v obci Tvrdošín na Oravě dokonce nikdo z kapely předtím nebyl. Je to spíš víska a lidí tam na nás samozřejmě nepřišlo tolik jako ve městech,“ vzpomíná Bárta.

Dan Bárta se skupinou Illustratosphere patnáct minut před startem středečního koncertu v brněnském Sono Centru.

Dan Bárta se skupinou Illustratosphere patnáct minut před startem středečního koncertu v brněnském Sono Centru

FOTO: Petr Horník, Právo

„Nemyslím si, že by slovenské publikum bylo jiné než české. Lidé tam mají podobnou emocionalitu a, stejně jako u nás, i tam na nás chodí průřez generacemi. Nejvíce naši souputníci, lidi od třiceti do padesáti let. Přichází ale i pár mladých a pár starších, z nichž ti druzí nás mají rádi nebo jdou za kulturou a ti první jsou buď zvědaví, anebo jsou začínající intelektuálové, na které je naše hudba také namířená,“ říká s úsměvem Bárta.

Jedním dechem dodává, že vědomí, že hrají daleko od domova, dělá ze slovenských koncertů přece jenom něco zvláštního. A k tomu se dostavuje pocit kulturní reprezentace naší země.

Tvrdost muzikantského chleba

Česká část turné začala 24. listopadu v Berouně.

„V programu jsme tak trochu položili těžiště na první desku. Pokud se v našem případě dá hovořit o nějakých hitech, čímž mám na mysli písničky, k nimž jsme měli videoklipy a které se sem tam objeví v médiích, hrajeme je. Nejvíce z prvního alba a z poslední Maratoniky. Jde o desky, na kterých se podílel kytarista Míra Chyška, takže těžiště koncertu je i na jeho kytarových partech,“ vysvětluje Bárta.

 Dan Bárta při rozhovoru v šatně.

Dan Bárta při rozhovoru v šatně

FOTO: Petr Horník, Právo

Když už dojde ke změnám, jde o pořadí písní. Jako obvykle si ale výteční hudebníci ponechávají prostor pro profesní výlety, přičemž při nich respektují aranže skladeb a svými ekvilibristikami je dotvářejí a rozšiřují, zásadně však nemění.

Přesto se na probíhajícím turné už stalo, že se kapele něco nepovedlo.

„Stačí drobná nekoncentrace, špatný zvuk, malá chyba, to vše situaci na pódiu trochu znepříjemní a jednu dvě skladby pak trvá, než se to znovu nahodí do stavu, kdy je všechno v pořádku. Tohle se ale děje všem kapelám a ta, která to nepřizná, kecá. Jedním z parametrů tvrdosti muzikantského chleba je to, že ne každý koncert je perfektní. Koncerty, kdy muzikant omdlí blahem a má pocit, že kdyby v tu chvíli hrál ve Wembley, sto tisíc lidí zhyne radostí, se dají počítat na prstech jedné ruky,“ líčí Bárta a pak se zaposlouchá do zvuků, které se linou do šatny z přilehlého pódia.

Pokyne, že můžeme v povídání pokračovat, protože jeho další chvíle na zvukové zkoušce ještě nepřišla. Na to přidává k dobru historku z koncertu 1. prosince ve Frýdku-Místku.

„Odehrál jsem part na perkuse, přiskočil jsem zpět k mikrofonu, ale místo abych ho vzal do ruky, jsem ho zbrkle vyrazil ze stojanu. Udělal přemet, padl na zem a z reproduktorů se ozvala strašná rána. Bylo to ale na konci koncertu a nic zvláštního se nestalo, spíš to bylo legrační,“ vzpomíná.

Vrcholem turné bude 13. prosince koncert v pražském Divadle Archa. „Když to dobře dopadne, přijdou nám na pódium nějací lidé poblahopřát. Nebude jich moc, jde o ty, s nimiž jsme nějak umělecky spjati. V programu koncertu ale žádné změny nebudou. Nechystáme nic speciálního, kromě premiéry nového klipu, který jsme natočili s režisérem Zdeňkem Suchým,“ prozrazuje Bárta.

Vzpomínání s Alicí

Koncertuje už pětadvacet let a tvrdí, že ve srovnání s časy, kdy s tím jako rocker začínal, je změna markantní.

„Po letech ježdění a hraní to mám na pódiu čím dál tím radši. A protože jsem střízlivý a koncentrovaný, rychle mi to na něm uteče. Koncerty jsou zábavnější a bytí na pódiu je lepší. Všechny ostatní věci, které souvisí s turné, jsou čím dál větší vopruz. Mám na mysli cestování, hotelové pokoje a podobně,“ připouští.

Dan Bárta při vystoupení.

Dan Bárta při vystoupení

FOTO: Petr Horník, Právo

„Myslím si, že by mi to potvrdil každý zkušený muzikant. Nejmenší dřina na turné je koncert.“

Jakmile První fiftýn Tour 19. prosince v Karlových Varech skončí, vše kolem Dana Bárty a Illustratosphere se zastaví a projekt bude odpočívat.

Zpěvák vyjede na přelomu ledna a února 2016 na vzpomínkové turné s rockovou skupinou Alice, v níž působil v devadesátých letech.

„Tři až pět měsíců uložíme Illustratosphere k ledu a nebudeme hrát, abychom měli čas nechat v sobě něco zaznít a mohli jsme pak pracovat na nových skladbách,“ uzavírá.

Na koncert do brněnského Sono Centra přišlo ve středu asi šest stovek diváků. Došlo při něm i na chyby, o nichž Bárta hovořil, převažovaly ale okamžiky hudebně a pěvecky naprosto hodnotné. Kvůli tomu ostatně diváci vystoupení Dana Bárty a Illustratosphere vyhledávají.