Autor nazval výstavu Mé 20. století, aby tak zdůraznil fakt, že se soustředil na zachycení zásadních politických, kulturních či společenských milníků doby. A zároveň ukázal, jak lze v nesvobodné době získat pro sebe aspoň část umělecké a osobní svobody. Na jedné straně Richter spolupracoval s oficiálními časopisy i společnostmi ČTK nebo Pressfoto a zároveň dokázal jemnou ironií kritizovat negativní věci totalitního systému.

Zvláštní kapitolu tvoří ekologické akty. Na první pohled nejdou tyto dvě věci dohromady, ale pokud je tvůrce dokáže spojit, jako v tomto případě, do smysluplného celku, vznikne originální vizuální poselství. Názvy děl jako Devastace nebo Exhalace rozhodně neevokují to, že člověk uvidí krásné nahé tělo. Richter je však jiného názoru, prezentuje určité napětí na kontrastu ženské erotiky v prvním plánu a zničené krajiny v pozadí.

Jindřich Richter prezentuje fotografie z druhé poloviny 20. století

Jindřich Richter prezentuje fotografie z druhé poloviny 20. století

FOTO: Jan Šída, Právo

Do svých děl dokáže vložit i jemnou nadsázku postavenou na humorné náhodě a kráse okamžiku. Na vesnickém plotě doslova plane heslo Nech žije KSČ, vedúca sila našej spoločnosti a pod ním se pokojně popelí stádo hus. V té době takový snímek musel působit jako promyšlená provokace.

Stejně jako momentka, na které nad nápisy obědy, večeře výhružně visí agitační plakáty se srpem a kladivem. Ovšem Richter zachytil pouze moment, který ho zaujal. Nešel po prvoplánové senzaci, jen viděl víc než okolo procházející lidé.

Návštěvník je na výstavě konfrontován se stále přítomnou otázkou, jaké bylo vlastně uplynulé dvacáté století. Mezi ruskými tanky a zdevastovanou přírodou na jedné straně a tvorbou lidí jako Jiří Suchý na straně druhé. Každý si musí sám za sebe odpovědět, čemu dá přednost.

Jindřich Richter: Mé 20. století
Rabasova galerie, Rakovník, do 24. ledna 2016

Celkové hodnocení: 70 %