Filip Remunda se vydal na Ukrajinu točit dokument o obyčejných lidech, kteří tam žijí vedle sebe a jejich názory na budoucnost země se zásadně liší. Zajel na západ Ukrajiny i do východní válečné zóny.

Země se zasekla v jakémsi mezičase, panuje tam zdánlivý klid přerušovaný občasnou střelbou. Remunda navštívil území ovládané separatisty v době, kdy se oboustranně porušovalo příměří, i bizarní volbu královny krásy v Charkově, který se separatistům ubránil.

Hořce se poslouchá hlavně neskutečně naivní dívka, která věří, že problémy skončí, když ukrajinská armáda, která válku nezačala, složí zbraně. Jako by dělání ústupků zlu někdy v dějinách přineslo klid. Netuší, že zlo postupuje salámovou metodou. Ze začátku chce „jen Krym“ nebo „jen Sudety“. Jedna ukrajinská paní ovšem dívku hned usadí odpovědí: „Žádný mír není na obzoru. Dali jsme jim Krym a mysleli, že veliký „Pu“ dá pokoj.“ Dopadlo to jinak.