Moravec málokdy dovoloval nahrávat živé koncerty, které mu nepřipadaly směrodatné. Nakonec po radách přátel vydání tohoto alba povolil a ono těší dokonalou krásou. Přitom onen Tříkrálový koncert z 6. ledna 1987 nebyl nijak výjimečný.

Byl to abonentní koncert, ale umělcův intelekt a program, na kterém hrál skladby Bacha, Mozarta, Beethovena a Chopina, z něho učinily věc mimořádnou. Všichni skladatelé patřili totiž k Moravcovým oblíbeným.

Často stavěl program recitálů tak, aby jejich vrcholnými díly znovu ukázal proces „objevování“ i napříč různými stylovými obdobími.

Při poslechu dvojalba oslní barevnost a vybroušenost podání. To platí zejména o Mozartově Sonátě č. 13 B dur s prvky hravosti na prvním albu, na druhém kouzelně vystavěná Chopinova Balada č. 4 f moll, v níž interpret osvědčuje schopnost vyprávět i „příběh“ bez okázalého efektu. U Moravce nebylo nikdy nic definitivní, nad virtuozitou vítězila snaha o momentální výklad, který odpovídal danému okamžiku.

Oceňme rovněž skvělou technickou úroveň nahrávky. Moravec ji několik dnů před svou smrtí v nemocnici slyšel a znovu schválil. A to, že při přídavcích můžeme slyšet jeho hlas, je jakýsi bonus.