V první řadě se ukázalo, že ani na živo kapela neubere nic ze svého výsostně energického projevu, tolik známého z úspěšného debutového alba. I vizuálně, natož pak hudebně, se vrátila ke garážovým šedesátým létům, což je trend, který momentálně celosvětově spoluudává rockový tón.

Amerika má The Strokes, The White Stripes či Kings of Leon, Velká Británie na podobný výrazný zvuk čekala. Skoty Franz Ferdinand vzala proto za vděk, byť by při své pýše jistě ráda, kdyby podobný spolek vylétl z Londýna, Manchesteru nebo Liverpoolu, prostě více z jihu.

Vyprodaný klub Roxy

V neposlední řadě byl klub Roxy zaplněný mnoha zahraničními diváky. Českou část tvořili zejména muzikanti, lidé kolem nich a hudební publicisté: neklamné znamení, že se nové jméno ve zdejších slovnících teprve usazuje. Částečně je to zapříčiněno opožděnou distribucí stejnojmenného alba. Dlouho trvalo, než se do českých obchodů s hudbou dostalo, za což mohla především nedůvěra, kterou lidé, jež by s věcí mohli pomoci, k nahrávce měli.

Jenže všechno je jinak, a tak se přijela podívat skupina, kterou britský hudební tisk tolik miluje, že o ní bude nejméně rok slyšet. A to je na dnešní rychlé poměry dost.

Franz Ferdinand - britské scény

Na pódiu v Roxy vypadala, jako by ji kdosi vystřihl z filmu Šakalí léta. Na albu je pozoruhodná zejména její hravost. Nejsou to jenom dvě kytary, baskytara, bicí a skoro zásadně nejméně dvojhlas, snad proto, že ani jeden z vokálního (a kytarového) tandemu Alex Kapranos - Nick McCarthy není tak výrazný, aby svou práci mohl dělat sám. Místy se velmi funkčně prosazují klávesové nástroje, mající tendenci přidat něco ze současnějšího hudebního dění. Tu snahu mají i aranže skladeb, v nichž těžko objevit trvalá pravidla. Zvuk je přesto poměrně archaický. Rád využívá přirozených znění nástrojů.

Vše korunuje melodičnost písniček, která není vtíravá, spíše nápaditá. Pravda, Skotové neobjevili nic nového, ovšem potvrdili to, co je v současné době na kytarové scéně patrné. "In" je ten, kdo okoukal šedesátá a sedmdesátá léta. Když je k tomu něco navíc, je to dobře.

Franz Ferdinand: Franz Ferdinand

Domino Recordings, 38:49