Článek
Směšnými láskami Kundera do české literatury v roce 1963 po Monolozích, teoretickém Umění románu a po dramatu Majitelé klíčů definitivně vstoupil a vydal se po vlastní složité cestě ke světovosti. Opakovaně je na té pouti ostrakizován Čecháčky své domoviny.
Nejprve v Plameni vyšel Falešný autostop a pak už souborem povídek nazvaným Směšné lásky odhalil nevídaně neslýchaně lidské, ano, i vlastní slabosti. S akcentem na dobové společenské dění. Kunderovi hrdinové neplují životem bez bázně a hany. Jsou to individua chybující, sebestředná, malicherná, nejistá, tragikomická. Autor vypravuje o jejich směšnosti jazykem ironickým, ale veskrze kultivovaným a něžným.
Ivana Hloužková jako Manželka (tančí a tančí, už nemůže, tančí i tak) s Janem Kolaříkem coby Josefem K, tedy Josefem Kudrnou (45).
Nic z toho Morávek pochopit nechtěl. Posedla ho myšlenka, že když umřel Václav Havel, je třeba stvořit Hommage a Milan Kundera, jak zní jeden z podtitulů Směšné interpretace, ze které se ale vylouply spíš trapné dezinterpretace. Dalšími pojmenováními pod názvem jsou Žert v sedmi částech, Čtvrtý díl projektu Smějící se bestie, a Zatímco nahoře se dává zas nějaká Perverze (v Čechách). To všechno jsou odkazy na Morávkovu práci.
A když je ta perverze, ve skutečnosti zvuková kulisa nahoře v hlavním sále, Směšná interpretace je umístěna do foyer s průhledem do Alžbětinské scény. Tu i tam se pinoží a hemží postavy, figurky, ba i živý kůň a Jízda králů. Všichni tančí tango, dusí je čmoud z hořící nafty v barelu a od srdce vykřikují do diváků exprese až k uspílání.
Co je v tom všem Kunderovo, nepoznají ani ti, kteří přečetli skoro celé jeho dílo. A nebylo jich na premiéře v hledišti málo. Prý to měla být reflexe spisovatelova žití a bytí.
No – nebyla. Nedozvěděli jsme se o jeho sporu o politické koncepce s Havlem ani o posledním pokusu dehonestovat autora i jeho dílo vypíchnutím jeho pionýrských (ne)chyb. Nikdo se nedověděl nic. Ani že nade vše miloval poezii Jana Skácela. To díky jemu vyšlo básníkovo dílo. Kundera začal vlastně až po konci. Herci v sálcích a kabinetech Husy četli Směšné lásky, nahoře se jako ta perverze promítal Jirešův Žert, ve vstupní hale se zájemci o tango učili základní kroky. K tomu všemu se konzumovaly jednohubky.
Ivana Hloužková jako Manželka, za ní pod dohledem Leonida tančí Jan Kolařík s Terezou Marečkovou.
A přes to všechno jedna velká radost – RozRazil číslovaný 57/8, věnovaný Kunderovi. S texty Václava Bělohradského, Aleše Hamana, A. J. Liehma, Karla Hvížďaly, Karla Fuksy, Jany Soukupové, Ivana Motýla, Guy Scarpetta... A s mottem: Spisovatel, který rozděluje kritiky, si jistě zaslouží pozornost, a co teprve spisovatel, který rozděluje národ?!
| Ondřej Novotný: Směšná interpretace |
|---|
| Texty do pranice: Radomil Matzner, režie a úprava: Vladimír Morávek, dramaturgie: Miroslav Oščatka, hudba: Jiří Hájek. Premiéra 18. listopadu, Husa na provázku, Brno. |