Před více než 50 lety jeden chytrý člověk sepsal tyto tři zákony:

1) Robot nesmí ublížit člověku, nebo svou nečinností způsobit, aby člověku bylo ublíženo.

2) Robot se musí řídit rozkazy člověka, pokud nejsou v rozporu s prvním zákonem.

3) Robot musí chránit sám sebe, pokud to není v rozporu s prvním nebo druhým zákonem.

Sepsal je Isaac Asimov ve své povídkové sbírce "Já, robot", která o umělých bytostech vyprávěla skoro stejně chytře jako divadelní hra R.U.R., ve které Karel Čapek v roce 1921 roboty vymyslel. Teď ale na chvíli odbočme od Čapka a Asimova a řekněme si krátce, o čem je film JÁ, ROBOT:

Třicátá léta 21. století. Detektiv Spooner (Will Smith) vyšetřuje sebevraždu Dr. Lanninga, předního tvůrce robotů v megafirmě U.S. Robotics. Tedy, všichni si myslí, že to byla sebevražda, pouze Spooner má podezření, že Lanninga zabil jeho robot Sonny (který se evidentně nějak psychicky odlišuje od "normálních" robotů) a že za tím vším je něco složitějšího. Jediným jeho spojencem se (po nějaké době) stane doktorka Calvinová (Bridget Moynahanová), která v USR také pracuje.

Film JÁ, ROBOT je "Natočen na motivy sbírky povídek Já, robot", ale to "na motivy" musíte brát velmi, velmi s rezervou. Studio se ho snaží prezentovat jako "akční podívanou" (což naštěstí není) a snaží se v něm velmi okatě propagovat současné výrobky a firmy (protože Spooner ve filmu "shodou okolností" miluje "starý dobrý začátek 21. století"). Velmi vtipně a bez servítků je o tom (anglicky) napsáno v téhle recenzi, ze které si dovolím ocitovat tuto fotomontáž:

Ano, přibližně takový dojem budete z filmu mít, pokud očekáváte věrnou adaptaci Asimovových povídek. Nejen, že doktorka Calvinová ve filmu není stará bába ale krásná mladice (naštěstí se se Smithem nevyspí), ale filmu především chybí většina toho, čím byly povídky zajímavé. Ty se totiž točily téměř výhradně kolem oněch tří hlavních zákonů robotiky. Například si matně vzpomínám, že v jedné povídce vystupoval speciální robot, jehož první zákon zněl "Robot nesmí ublížit člověku" a chyběl mu dodatek o "ublížení díky nečinnosti". Celá povídka se točila kolem toho, jak se tento robot zamíchal mezi (stejně vypadající) normální roboty (s "kompletními" zákony) a lidé se snažili připravovat pro celé stádo robotů takové vychytané modelové situace, aby toho jednoho robota odhalili. Prostě, při čtení si přišli na své milovníci logiky.

Ve filmu jsou vlastně ony tři zákony jaksi "navíc". Jsou používány jen tehdy, když se to filmařům hodí, a jindy jsou naprosto ignorovány. Viz upoutávky, ve kterých vidíme, jak roboti bojují s lidmi. Ano, jsou to roboti, kteří v sobě mají tři zákony... Všechno to bude zřejmě způsobeno tím, že film JÁ, ROBOT se původně jmenoval jinak a byl o něčem trochu jiném, a teprve dodatečně na něj byly "naroubovány" Asimovovy povídky, tři zákony a dr. Calvinová. Jinými slovy, tato fotografie z filmu je ztělesněním všeho, o čem Asimovovy povídky nebyly:

Ovšem to všechno kupodivu neznamená, že by JÁ, ROBOT nebyl dobrý film! Zapomeňme na nějakou Asimovovu předlohu a zjistíme, že jde o film překvapivě atmosférický a inteligentní. Režisér Alex Proyas (VRÁNA, SMRTIHLAV, GARAGE DAYS) má vzácný talent dát vynikající atmosféru i scénáři, který je - mírně řečeno - "slabší". Svou videoklipovou kariéru zužitkoval i tentokrát vrchovatě, protože scény v JÁ, ROBOT nejenže jsou technicky, trikově a vizuálně skvělé, ale navíc mají atmosféru a dobře "sednou" do harmonického celku. Když si zpětně vzpomínám na stavbu filmu (dvě-tři větší akční sekvence a jinak samé dialogy), připadá mi jako opravdový zázrak, že celková atmosféra fungovala tak dobře a že jsem o těch logických nesmyslech začal uvažovat až po skončení promítání. Ono to totiž s tou logikou v JÁ, ROBOT není zase tak špatné - a například lepší než ve VÝPLATĚ. Jímá mě hrůza, když si představím, jak mohl tentýž scénář dopadnout, kdyby ho režíroval třeba Michael Bay, a jak směšně by působily scény, které měly být dojemné (a v Proyasově režii opravdu dojemné jsou).

Výsledné hodnocení filmu JÁ, ROBOT tedy výrazně závisí na tom, co od něj čekáte. Pokud očekáváte adaptaci inteligentních povídek Isaaca Asimova, budete určitě zklamáni a možná i rozzlobeni. Pokud očekáváte hollywoodskou sci-fi, budete příjemně překvapeni, jak inteligentní ta sci-fi je a jak moc v ní jde o děj a jak málo o akci.

P.S: Omlouvám se všem fanouškům, že jsem "positronic brain" přeložil jako "pozitronový mozek", i když to prý správně má být "pozitronický mozek"...

Premiéry týdne

Kromě JÁRO BOTA ba premiéru ještě MŮJ SOUSED ZABIJÁK 2, kteroužto komedii jsem si nechal ujít, protože jsem nikdy neviděl jedničku a všude jsem četl, že dvojka je podstatně horší...

Ve zkratce...

Nejsem si jistý, jestli je to vtip nebo ne, ale dobře se to čte: Blog Quentina Tarantina.

19. srpna, krátce po Jerrym Goldsmithovi, zemřel ve věku 82 let filmový skladatel Elmer Bernstein, od kterého jistě znáte přinejmenším jeho motiv k filmu SEDM STATEČNÝCH. Smutné. Kdo bude další? Morricone?

Některé šuškandy nikdy neumírají: Že by Lucas opravdu chtěl natáčet STAR WARS 7, 8 a 9? Každopádně, zaměstnanci Lucasfilmu dostali oficiální zákaz vyjadřovat se kdekoliv k možným pokračováním a konspirační teoretikové se ptají: "Proč by ten zákaz dostávali, kdyby další díly neměly existovat?"

Pokud vás zaujaly filmy Wese Andersona (nejspíš asi znáte jeho TAKOVOU ZVLÁŠTNÍ RODINKU / THE ROYAL TENENBAUMS), jistě vás zaujme i upoutávka na jeho nejnovější (a jistě maximálně bizarní) film THE LIFE AQUATIC WITH STEVE ZISSOU (jenom kvalitní překlad názvu by vydal na mnohořádkový rozbor). A to předpokládám, že upoutávka je opět úmyslně sestříhána tak, aby to vypadalo, že film je normálnější, než ve skutečnosti je.

Update: Bohužel jsem zaspal a nevšiml si prohazování premiér. Takže JÁ, ROBOT má premiéru až za týden a tento čtvrtek má premiéru sci-fi akčňárna RIDDICK: KRONIKA TEMNA. Mou recenzi tohoto filmu si můžete přečíst na cinema.burda.cz. Děkuji za pochopení.