Jak jste na příběh přišla?

Napadlo mě to v době, kdy jsem ještě jako korespondentka deníku Vysoky Zamok ve Lvově psala o slovanských démonech. U nás prožíváme cosi jako národní obrození, takže se zájem soustředí na základy národních dějin a etnografie. Démoni, kteří v nich figurují, jsou opravdu unikátní. Málo o nich víme, a přitom se v nich odráží to, jakým způsobem vnímali život předkové. Naše děti obyčejně vědí, jak vypadal řecký satyr, ale nemají tušení o podobě staroslovanských bludiček nebo ňavků.

Kdo to byli ňavkové?

Lesní příšery. Ňavka zepředu působí jako sympatický mladý muž, ale když se otočí, spatříte jen otevřené tělo. Obyčejně pěstují lesní byliny, ale pokud se vyspí do špatné nálady, klidně napadnou i člověka. Tam, kde ňavkové v noci zatančí, neroste sto let tráva. Jsou sousedy vlkodlaků nebo vodníků.

A kdo je Burdybáč?

Původně domácí skřítek. Kdysi pomáhal hospodáři s domem. Lidé si jich ale přestali vážit, a tak se odstěhovali do lesů. Dnes domovy navštěvují jen příležitostně po nocích a odnášejí si odtamtud všechno, co neleží na svém místě. Jsou postrachem malých bordelářů a tajnými spojenci maminek.

Které démony máte nejraději?

Mám ráda právě domácí skřítky. Jsem přesvědčena, že existují. Slyšela jsem jejich malé krůčky, když jsme bydleli ve starém domě. Žijí v legendách mnoha národů. Jejich irská verze klurakan bydlí ve vinném sklípku a rád si s majitelem dá skleničku. Angličtí brauni zase mlsají mléko, smetanu a medovník. Naši skřítci mají také rádi mléko a sladkosti. U východních Slovanů zase existuje pověra, že když dostanou od domácích slané jídlo, jsou ze vzteku schopni dům i zbořit.

Konec první knihy je otevřený. Chystáte pokračování?

Druhý díl je už hotový a právě se překládá. Démoni budou tentokrát osvobozovat Burdybáčovu kamarádku, která byla unesena. Je to tak trochu eko. Ožívají v něm člověkem vyhubená zvířata a dožadují se msty. Čtenář se tak dozví, jak vlastně vypadala a proč byla vyhubena.

Počítáte s překladem do ukrajinštiny?

Burdybáč už u nás vyšel, existuje ruská i ukrajinská verze. Vracejí se mi časté a občas velmi směšné reakce. Jedna maminka mi třeba napsala o tom, že našla syna spát pod postelí, jak čeká na Burdybáče, aby ho odnesl do kouzelného lesa. Jiný kluk si začal hračky uklízet a poučoval tatínka, aby si uklidil boty. Další chlapec, který nepřinesl ze školy všechny tužky a pastelky, se bránil: To já ne, to Burdybáč.