RECENZE: Vaněčkovy fotografie hledají řád i v přírodě

Na první pohled možná strohé technické myšlení a vzletné umělecké ideje nejdou dohromady.

Ovšem vystavené snímky mohou ukázat, že jistá kontradikce vyvolává žádoucí napětí a dává pracím také jistý nezaměnitelný punc originality.

Autor se nám představuje jako ten, kdo prochází světem s digitálním aparátem. Vše, co ho zaujme, umělecky zachytí a navěky zamrazí.

Pohybuje se v abstraktním trojúhelníku mezi Prahou, Kladnem a Rakovníkem, v němž trpělivě hledá vizuální klenoty, kterých si obyčejný člověk mnohdy ani nevšimne. Nemá na to totiž čas, spěchá do práce, z práce, jde do školy nebo za milenkou. Kladenský dělník procházející celý svůj život kolem potemnělé industriální konstrukce, vyvolávající v něm jen pocit fyzické námahy, nikdy neobjeví její latentní krásu.

Tu za něj musí definovat až fotograf, který si všimne, že narůžovělé soumračné nebe se siluetou průmyslové konstrukce působí impozantně, zajímavě a dokonce i v jistém smyslu esteticky přitažlivě.

Podobný dojem máme také u náhodně poskládaných poklic z automobilů rozvěšených na plotě či změti parabolických antén na střeše. Vznikne představa, že tam dané předměty někdo rozmístil s nějakým předem zvoleným estetickým záměrem.

Ovšem stejnou ideu v nás vyvolá i snímek Kalivodský les, zobrazující linie ztepilých bukových kmenů. Jako by je tam architekt poskládal podle nějakého předem schváleného plánu.

Vaněčkovi je vlastně jedno, jestli tu kterou scenérii vytvořil konkrétní člověk nebo imateriální bůh. Zajímá ho jen a pouze vzniklá prostorová kompozice.