Tipy Jiřího Anderleho, grafika a malíře

Čtu: Nejraději večer a všechno, na co mám právě chuť. Od poezie Skácelovy, Seifertovy, Reynkovy, přes prózu Hrabalovu, Singerovu, nebo Saint-Exupéryho. Zvláště strhující jsou pro mě v poslední době paměti jazzmanna Milese Davise, což je úžasná knížka o kultuře a umění 20. století. V českém překladu je vydalo bratislavské nakladatelství Silberman.

Poslouchám: Jsem fanda do vážné hudby, nicméně mám ji tak oposlouchanou, že už dopředu vím, jak bude znít následující takt i u takových monumentů, jako je Bach, Monteverdi, Mahler, ale i Messiaen nebo Boulez. CD s touto muzikou tak zůstávají v regálech a hledám něco nového. Objevil jsem pro sebe hudbu jdoucí ke kořenům, čili primární tvorbu Afriky, Tibetu, Koreje a žasnu. Všechno už tady bylo. Teď se tomu ale říká jen jinak, například minimalismus.

Viděl jsem: Samozřejmě v Belvederu na Pražském hradě sbírku afrického umění, kterou nám daroval dr. Rainer Kreissl. Opakovaně se tam vracívám.

Tahar Ben Jelloun: Tichý den v Tangeru

Uznávaný maghrebský spisovatel (roč. 1944), který žije mezi Paříží a Tangerem, vypráví nahořklý příběh muže "zvábeného větrem, zapomenutého časem a přehlíženého smrtí". Odehrává se v Tangeru, městě, "opředeném legendami a sladkým, neuchopitelným tajemstvím," městě, "kde vládne vítr, lenost a nevděk."

Nemocný krejčí se ve vlhké posteli dusí kašlem, pozoruje popraskaný strop, naslouchá kapání rozbitého kohoutku, srká kávu, sní o malých ňadrech španělské dívky Loly a při čtení telefonního seznamu rekapituluje šedesátiletý vrstevnatý život a probírá se osudy přátel, kteří zmizeli tam, kam pomalu odchází i on sám.

Přeložili Anna a Erik Lukavští, Dauphin, 86 stran

Chorchestr: Arabigbit

Indies Records, 47:06

"Po špičkách tančí/lehce se vznáší/po špičkách tančí/a tma se snáší," zpívá se ve skladbě Lalka. Chorchestr tak výstižně charakterizuje sám sebe: skládá hudbu plnou pohybu a radosti. Mohutný orchestr (včetně hostů desku natočilo čtrnáct lidí) obletí během deseti skladeb celý hudební svět. Tu nasaje z reggae, onde z rocku nebo funky, hodně často z folklóru - středoevropského i dálněvýchodního. A češtinu občas vymění za angličtinu. Výsledkem je barevné a přitom soudržné a veselé album.