Sympatický je i fakt, že Drábek (ročník 1970) se stal pro nejmladší divadelnickou generaci – Kristýnu Kosovou a Adama Svozila, kteří Vykřičené domy upravili a režijně vyložili – vlastně klasikem. Ovšem hodným pozornosti.

Charakterem jsou Vykřičené domy opravdu Drábkovým rozvodím. Stárnoucí televizní Rosnička Andrea si při vykořeněnosti bezcílného single žití v satelitním městečku, se všemi negativními vlastnostmi tohoto životního stylu, najímá hospodáře Jiřího, společenského outsidera naší doby – nezaměstnaného, bez ambicí a bez cíle.
Na jednu stranu zurčí z Drábkova předělu zmíněné kabarety. Ožívaly v nich, nakažené možná Bretonem, možná Nezvalem, i neživé věci.

Na druhou stranu sílí od skandální rozhlasové, knižní a divadelní Koule (2011) jeho společenskokritický proud.

Vykřičené domy spojují obojí. Pophvězdu představovanou Helenou Dvořákovou a jejího hospodáře, kterého hraje Tomáš Borůvka, vede příběhem vypravěč Jan Vondráček, frustrovaný a pokažený kšefty. A také Ruchaříno a Ruchařína Jiří Wohanka a Klára SedláčkováOltová. Přímo na scéně kouzlí ti dva nejenom všechny potřebné scénické efekty a ruchy, ale oživují v posmutněle veselých, někdy až nabádavě sebeironických dialozích lžičku, plato, morfium, chlapa (Wohanka), sklenku, fotku, zrcadlo, ženskou (Sedláčková-Oltová).

Ve Vykřičených domech zůstává vše podstatné, čím Drábek jedny dráždí, druhé uspokojuje a třetí a čtvrté vede k tomu, aby s ním polemizovali nebo se ho pokoušeli obracet k obrazu svému. A on se na oplátku vzpírá, kouše a vede si svou. Proto je dobré, že je.

David Drábek: Vykřičené domy
Režie, dramaturgie, úprava: Kristýna Kosová, Adam Svozil, výprava: Petr Vítek. Premiéra 20. října 2015 v Divadelní kavárně Divadla v Dlouhé Prah.

Celkové hodnocení: 70 %