Ondřej Slabý: _nenasytné sítě

První svazek nově koncipované Edice nezavedení (dříve New line) představuje třiadvacetiletého brněnského básníka (1981) a dosud hlavně fotografa, v současné době studenta Lékařské a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Dosud publikoval pouze časopisecky v Psím víně, Welesu a Tvaru.

Historicky poučená hra kulturních vazeb, vztahů a odkazů je čtenáři nabízena různými textovými formami - od krátkých ironických postřehů blízkých epigramům v úvodu sbírky přes mystifikační parodii talkshow po kolážovitě strukturovanou textovou mozaiku závěrečné básně Kousek od Mendlova náměstí. Důkaz, že současní básníci se také ještě rekrutují z řad intelektuálů.

Vydává Petrov

Lubomír Martínek: Dlouhá partie biliáru

Dvanáctá kniha převážně ve Francii žijícího českého spisovatele má střih dávnějších, klidných literárních forem. Více než dvousetstránkový dopis jistému exilovému spisovateli je především esejistickou bilancí o zemi v kráteru Pipikaka. Pozoruhodný, sice dost nelichotivý, skeptický, až melancholicky ironický pohled však směřuje k... Snad k jistému uvolnění z tíhy poměrů, včerejších, dnešních, budoucích. Martínek osvobozuje.

Vydává Paseka

Cestou do nebe
Povídky irských spisovatelek

Kočky na dražbě
Povídky velšských spisovatelek

Ztráty a nálezy
Povídky skotských spisovatelek

Ve třech knihách je představeno vždy jednou povídkou celkem 28 irských, skotských a velšských autorek (včetně Jen tři z nich - Janice Galloway, Maeve Binchy a čtenářům známá Edna O'Brien - se zatím dočkaly českých překladů svých děl, ostatní autorky jsou u nás uváděny poprvé (některé z nich napsaly své texty speciálně pro tyto antologie).

Po povídkových výběrech řeckých a švédských spisovatelek tak nakladatelství OWP mapuje další národní literatury, se kterými se český čtenář nemá příliš šancí seznámit, a zároveň nabízí možnost srovnání, kam posouvají ženy-spisovatelky žánr povídky a jakými tématy se zabývají.

Velšská autorka Nia Williams např. v povídce Slovo líčí hrdinku, pro niž odchod z domova na studia znamenal svobodu (Svobodu mluvit si jakým jazykem se jí zachtělo, aniž by jí někdo upjatě odsuzoval jako naivního hlupáka nebo dokonce zrádce.), nicméně se jednou probudí a uvědomí si neodbytnou otázku (jak se velšsky řekne záhada?).

Celý týden se nedostane ke slovníku a snaží se rozpomenout. Ani její teta Meinir, na kterou spoléhala, jí nepomůže ("No tak, nezačínej s tím. Nemůžu si vzpomenout. Kdo má na tohle všechno mít čas?" Meinir se začervenala a zrozpačitěla, jako by se bránila nějakému nevyřčenému obvinění.). Nakonec si najde slovíčko dirgelwch ve slovníku, ale vůbec ji to neuspokojí... Každý z nás si rozpomíná na nějaké to svoje dirgelwch.

Přeložily Alexandra Büchlerová, Eva Klimentová, Viola Lyčková, Vladimíra Šatavová, Lucie Šavlíková. One Woman Press