Koncepce se ujali historikové Václav Ledvinka a Petr Čornej. Oba jsou znalci, autoři řady základních publikací, ale s výstavami, jak se zdá, zkušenost nemají.

Jinak si lze těžko vysvětlit, že třeba nejvzácnější dílo české gotiky – Madona svatovítská – se dostalo nedůstojně vysoko do kouta potemnělé místnosti a že v prostoru velikosti panelákového obýváku se tísní další skvosty, které mohly být absolutní atrakcí této akce.

Husitský kachel z výstavy v Clam-Gallasově paláci

Husitský kachel z výstavy v Clam-Gallasově paláci

FOTO: Peter Kováč, Právo

Ostatně s uměleckými díly se v Clam-Gallasově paláci zachází nikoli jako s poklady dokládajícími tvůrčí a intelektuální velkolepost Prahy v době Husova působení, ale jako s pouhými ilustracemi do historické publikace. Příkladem budiž i nevhodná instalace Krista ze Staroměstské a Novoměstské radnice – divák u figur v potemnělé skleněné skříni téměř nepozná, že jde o zcela mimořádná díla evropského sochařství 15. století.

Uspořádání výstavy je tradiční, ba přímo usedlé. Exponáty a doprovodné texty na stěnách. Nepochybně k atrakcím však patří vzácná archiválie – Stížný list české a moravské šlechty kostnickému koncilu ohledně Husa zapůjčený z univerzitní knihovny v Edinburghu. Část výstavy pak sleduje odkaz a vzpomínky na Husa v dalších stoletích až do chvíle po postavení jeho pomníku na Staroměstském náměstí a vzniku velkofilmu Otakara Vávry.

Výstava na téma Praha doby Jana Husa mohla být mezinárodní událostí. V tomto pojetí jde jen o jednu z řady akcí, které horizontem nepřekračují lokální region. Škoda. Praha Husova a husitská sice neurazí, ale ani nenadchne. Zajímavé je, že lépe než sama expozice působí její obsáhlý katalog.