Bezručům nechybí odvaha pouštět se na neprobádaná území. Na jedné straně mu to díky Fedotovovu Idiotovi, Celiského Ústům Micka Jaggera nebo Hübner-Ochodlovu Cinzanu, hereckým výkonům Žáčkové,Harokové, Przebindové, Čapkové, Lichého, Kalužného, bratří Čapků a dalších může vynášet nominace i zisky Cen Alfreda Radoka.

Jindy, jako Korčákův pokus o Hamptonovy Nebezpečné vztahy či Klimszův úkrok stranou s Drábkovým Embryem, skončí takové hledání vysílením na poušti bez vody.

Stromy objevil Císař

Krejčího Se stromy nebo bez nich stojí někde uprostřed mezi obdivuhodnou tvůrčí invencí a smrtí vyčerpáním cestou do teritorií, "kde jsou lvi".

Odpustíme-li inscenaci scénografickou repliku Marty Rozkopfové, jak v ní v hereckém sólu v Jordanovi zářila Markéta Haroková, potom chvályhodný je objev francouzské autorky, jedné z mála ženských představitelek absurdního divadla, přesněji jeho třetí generace, kam vedle ní patří Pinter, Albee, Mrožek nebo Havel.

Pro českou scénu objevil Wormsové Se stromy nebo bez nich Roman Císař, který má na pronikavé texty dobrý čich nejenom v pražském Činoherním klubu. V případě francouzské dramatičky byli v Ostravě rychlejší a mohou si připsat skalp za dobrý text, který poněkud vybočuje z řady současných tvrdých pohledů na nepříliš radostnou přítomnost lidského rodu utápějícího naděje na budoucnost v alkoholu, drogách, východiscích ze sociální beznaděje.

Ani spolu ani bez sebe

Se stromy nebo bez nich je příběh absurdního shledávání nesourodé dvojice v neurčitém prostředí, možná pláže, možná jiného zákoutí na břehu moře, možná se stromy, možná bez nich. Ani na tom se ti dva, kteří spolu nemohou žít ani se spolu navždy rozejít, neshodnou, když se na témže místě setkávají po deseti a ještě po pěti letech po prvním rozchodu.

Co bylo na začátku? Hledání, pozornost soustředěná na je samotné, ne na prostředí, které se, ovšemže marně a ve sváru, pokoušejí dokreslit dodatečně.

A vždy je setkání novým rozcházením. Lujza opouští Leopolda kvůli jeho neambicióznosti. Ztloustl, nehýbá se nikam, nežije pro žádnou vizi. Jestli měl nějaké ideály, dávno je opustil.

V dnešním akčním divadle možná trochu moc konverzace (stály na tom místě stromy nebo ne), na rozdíl od souputníků zmíněné třetí generace absurdního divadla možná i méně filozofie, jen snaživá naléhavost.

Duet pro Krejčí a Kalužného

Možná by stačilo ostřejší pero dramaturgyně Barbory Červenkové, mohly zůstat zřetelnější kontury příběhu o nesouladu. Řeči o malém obleku nebo sedačkách, o husí paštice, když se mluví o ztloustnutí, jsou jaksi nadbytečné...

Kateřina Krejčí a Josef Kaluža hrají nesourodou dvojici s rozdílnou zkušeností. Dělí je od sebe půl generace, takže Kalužovi jen málo vycházejí rysy obtloustlého, na úspěch i na vztahy rezignovaného Leopolda, jehož charakteristika je pro něj vlastně hereckým protiúkolem.

Suverénněji si počíná, a právě v epizodách po letech, Krejčí. Pohled na svět její Lujzy je plný trpkosti a zklamání, avšak ještě se chce s životem prát. Bez Leopolda. Bez Leopolda?

Divadlo Petra Bezruče Ostrava - Jeannine Wormsová: Se stromy nebo bez nich.

Přeložil Roman Císař. Režie Josef Janík, dramaturgie Barbora Červenková, výprava Marta Roszkopfová.