Proč jste se rozhodl vydat všechny své duety?

Musím to upřesnit. Je to výběr osmadevadesáti vokálních duetů, tercetů i kvartetů s dvaasedmdesáti kolegyněmi a kolegy, které vznikaly od roku 1962. S nápadem tento box vydat přišel můj dlouholetý spolupracovník Honza Adam, který celý projekt se mnou dramaturgicky připravil. Inicioval ho proto, že jsem zatím na žádném ze svých projektů nebyl prezentován jako zpěvák s nesmírně rozmanitým repertoárem, jenž obsahuje i různé, mnohdy protichůdné žánry.

Na kolekci Duety 1962 - 2015 jsou totiž nejenom popové písně, které byly a jsou mou doménou, ale i operní, operetní a muzikálové árie, skladby klasiků, italské canzonetty, jazz, swing, rock, country, soul, crossover, filmové písně, tradicionály, spirituály a také rap.

Nejstarší z nich je duet s Vlastou Průchovou Až nám bude dvakrát tolik z roku 1962. Pamatujete si, jak vznikl?

Vzpomínám si, že vyšel nejenom na singlu, tedy malé gramofonové desce, ale i na vinylové pohlednici. Tenkrát se písně ryly i do těchto nosičů. Byla to vítězná píseň pořadu Hledáme písničku pro všední den.

Jak víme, a to neříkám nic nového, k talentu musíte mít hodně štěstí a také potkat správné kolegy a lidi, kteří vás podpoří a dokážou se za vás postavit. V té době jsem vystupoval s rozhlasovým orchestrem řízeným Karlem Krautgartnerem. Mnoho lidí nám nevěřilo, někteří se ptali, jestli to Krautgartner se mnou myslí vážně. Jiní ale zase tvrdili, že je tu konečně někdo, kdo se umí odvázat. Já se snažil zpívat tak, jak tu nikdo nezpíval. A bylo mi jedno, co si o tom kdo myslí.

Tvůrci soutěže Hledáme písničku pro všední den navrhli, abych nazpíval duet s naší tehdejší přední jazzovou zpěvačkou Vlastou Průchovou. Byla to dobrá volba, protože ta písnička v téhle televizní a rozhlasové soutěži vyhrála.

Přišly hned i další duety?

Ano, přišly další. V roce 1964 to byl například duet s Evou Pilarovou pro filmový muzikál Kdyby tisíc klarinetů. Jde o píseň Dotýkat se hvězd. Já byl v té době ještě v pražském divadle Semafor. To bylo štěstí, protože jsem rok před svým odchodem z něho byl do filmu obsazen jako zpěvák, protistrana Waldemara Matušky, který byl hrdinou příběhu.

Napsali pro mě několik písniček, z toho dvě byly velmi dobré a duet s Evou Pilarovou je perlou. Dokonce si myslím, že perlou v historii našeho popu. Kdyby tisíc klarinetů byl od své premiéry kultovní film.

Je mezi písněmi na albu Duety nějaká, jejíž vznik byl spíše dramatický?

Každá píseň má svůj zajímavý příběh. Dramatický byl například vznik písničky Zvonky štěstí v Německu. Vydavatelství Polydor ji totiž původně vůbec nechtělo vydat, jeho manažeři mi říkali, že duety s dítětem už tu byly. Darince Rolincové tehdy bylo dvanáct a oni měli pocit, že to bude nuda. Já je dlouho prosil, aby ta písnička dostala šanci, abychom ji zařadili jenom někam na nové album.

Aniž by to schválili, zašel jsem za Michaelem Kunzem, prvním držitelem Grammy pro Německo a v současnosti nejúspěšnějším kontinentálním muzikálovým libretistou, a poprosil ho, aby napsal německý text. Když se to na Polydoru dozvěděli, řekli mi, že Kunze není typický hitmaker.

Jenomže když jsem jim pak přinesl hotový text, přesvědčil jsem je, že to zkusíme. Manažeři Polydoru tehdy netušili, že Darinka umí perfektně německy, protože její učitelka němčiny v Bratislavě byla Němka. Podceňovali ji a byli i kvůli tomu pořád skeptičtí. Ona ale přišla do studia s maminkou, a byť si všichni mysleli, že to bude práce na celý den, odzpívala to napoprvé a technikům i manažerům padaly čelisti. Potom to zazpívala ještě jednou a bylo hotovo.

Jak si vysvětlujete, že se v německy mluvících zemích ta písnička stala hitem?

Dovolil bych si dokonce říct, že to tam byl mnohem větší hit než u nás. Při vší úctě k textaři Zdeňkovi Rytířovi se Michaeli Kunzemu podařilo napsat text Fang das Licht, tedy Chytni světlo, který odpovídal duchu doby. Psal se rok 1985, bylo cítit, že končí studená válka, a mnoho Němců si tehdy kladlo otázku, co bude dál. V tom textu byla naděje, i proto podle mě písnička tak uspěla.

Na nové kolekci jsou i dva nové duety, které jste nazpíval s Petrem Kolářem, respektive Alfredem Bittnerem. Jak vznikly?

Petra Koláře rád poslouchám, líbí se mi jeho krásný kultivovaný rockerský hlas. Vyzval jsem ho, aby se mnou nějaký nazpíval, byl bych rád, protože bych mimo jiné obohatil spektrum barev hlasů. Souhlasil, a důležité bylo, že jsme nahrávali společně. Někdy se stává, že se zpěváci ve studiu vůbec nesetkají a každý natáčí zvlášť. Tohle ten případ nebyl.

Stáli jsme s Petrem ve studiu, zpívali proti sobě a byl to skoro takový, v nadsázce řečeno, hlasový souboj. Šlo o to, kdo koho vyhecuje víc. Písničku To jenom láska zastaví čas napsal Miloš Dodo Doležal. Alfréd Bittner, kytarista mé doprovodné skupiny, vytvořil v sólové písni Když máš ji rád vážně (Jestli oplácíš jí lásku) druhý hlas. Je to coververze písničky Bryana Adamse z filmu Don Juan.

Chystáte nějaké další duety?

Ano, na cestě jsou písně s Marikou Gombitovou, Dashou a Martinem Chodúrem. A moc bych si přál nazpívat něco s Mirem Žbirkou. S Marikou jsme připravovali společnou písničku už na kolekci Duety. Dlouho jsme ji koneckonců fanouškům slibovali. Ještě se ale nedočkají. Po jednom koncertě loňského turné na Slovensku jsme nocovali kousek od Bratislavy, a Marika za námi přijela.

Vypadala výborně, byla veselá a řekla mi, že pro nás už písničku píše. Při jednom natáčení pro televizi v Bratislavě jsem mezi zkouškou a přenosem jel k ní do bytu, ve kterém má malé studio. Písničku mi zahrála, do toho jsme telefonovali s textařem Kamilem Peterajem, který říkal, že se moc těší, až ji bude moci otextovat.

Potom ale přišel nějaký zlom a Marika mi řekla, že změnila názor, a jestliže ji natočíme, tak musí vyjít samostatně. Na tom to ztroskotalo. Původní nápad nakonec Marika opustila a pracuje teď na zbrusu nové písni.

S Dashou chystám duet na příští desku, kterou už začínám nahrávat. Text nám napsal Ondřej Ládek, jeho neobvyklé a vtipné obraty v textech se mi velmi líbí. A bude tam i duet s Martinem Chodúrem, který k naší písni píše hudbu i text. Věřím, že k realizaci těchto duetů dojde na příštím albu.