Jste z očekávaných oslav výročí vašeho orchestru nervózní?

Přiznám se, že trochu ano, protože cítit za sebou šedesát let historie je velká odpovědnost. Filharmonie Brno vznikla sloučením rozhlasového a krajského orchestru 1. ledna 1956 a nyní je takzvaně áčkový orchestr, který zaměstnává sto dvanáct hudebníků. Patříme k pěti největším u nás a téměř kompletně nás financuje město Brno.

K orchestru se také váže spousta osobností a máme živé kontakty s bývalými členy včetně zakladatelů orchestru. Nejsou už hudebně aktivní, ale chodí na koncerty. K tomu je třeba přičíst komunitu abonentů, která je velmi silná a loajální. I díky nim jsme schopni vyprodat nejenom koncerty hvězd klasické hudby, ale i ty náročnější.

Jak jako ředitelka ovlivňujete repertoár orchestru?

Jako ředitelka Filharmonie Brno vstupuji do třetí sezóny. Se svým týmem se snažím orchestr orientovat více na progresivní a moderní trendy tak, jak je vidíme v západní a severní Evropě. Chtěla bych mít v repertoáru více hudby dvacátého a jednadvacátého století. V týmu mám štěstí na skvělého, sečtělého, zkušeného a vnímavého dramaturga Vítka Mikeše, který přišel z Hradce Králové. Je dramaturgem jak sezóny Filharmonie Brno, tak festivalu Moravský podzim.

Na klasické a české autory ale samozřejmě nezapomínáme. Naše práce je dost vyvažovací, protože víme, že lidé mají velmi rádi klasické autory, zatímco o návštěvě koncertu s hudbou těch současných přemýšlejí a zvažují ji. Chceme jít moderním směrem a zároveň neztratit věrnost publika, které nás podporuje už řadu let.

V čem je výlučnost Filharmonie Brno v konkurenci ostatních orchestrů v zemi?

Základem je janáčkovská interpretační tradice. Tento skladatel v Brně za svého života pracoval a stál tam u zrodu symfonického života. Traduje se u nás klasická i sborová interpretace jeho děl. První dirigenti a hudebníci byli přímými nositeli interpretační tradice Janáčkových děl. Je zajímavé, že to byl právě Janáček, který u nás nastartoval moderní trend v klasické hudbě. Na svou dobu byl velmi progresivní a řekla bych, že to platí dodnes.

Tento trend v našem orchestru pokračoval i dál. Město, ve kterém se například poprvé hrály skladby Bohuslava Martinů, bylo Brno. Tam začala renesance a přijímání jeho díla. A pokračovalo to i s dalšími skladateli - Jan Novák, Vítězslava Kaprálová, Miloš Štědroň. V genech orchestru je moderní trend už mnoho let.

Uvádíte v premiéře skladby některých současných autorů?

Není to pravidelné, ale například na závěrečném koncertu Moravského podzimu, který se uskuteční 16. října v Janáčkově divadle, zazní v české premiéře Symfonie č. 4 Magma pro bicí nástroje a orchestr od estonského skladatele Errkiho-Svena Tüüra. Je teď v hudebním světě velkou hvězdou a současně je naším rezidenčním skladatelem. Budeme od něho hrát i jednu skladbu, kterou jsme si objednali, a to bude světová premiéra. Na festivalu bude osobně přítomen, a dokonce u nás oslaví své narozeniny.

Mimochodem, v týdnu, kdy se na Moravském podzimu odehraje premiéra jeho nové skladby Conversio II, kterou pro nás napsal, bude premiéra jiné jeho skladby v pařížské filharmonii.

Koho ještě na moravském podzimu přivítáte?

Přijede mladá litevská skladatelka Justé Janulyté, která ve své tvorbě pracuje s minimalismem, Kryštof Mařatka, český autor žijící v Paříži, jenž představí svou hudbu k němému filmu Batalion, a nizozemský autor Michel Van der Aa, který osobně uvede své skladby i hudební filmy. Řekla bych, že je to výkvět soudobých skladatelů klasické hudby.

Moravský podzim je navíc festival, který podle mě naplňuje význam slova festival. Není to přehlídka koncertů. Trvá třináct dnů a každý koncert je unikát. Proto klademe velký důraz na to, aby byli autoři přítomni. Na Moravském podzimu tedy získáte solidní přehled o současném dění ve světě.

Moderní klasická hudba bývá často kritizována pro svou nepřehlednost a složitost. Jak ji vnímáte vy?

Když to vezmu čistě posluchačsky, je pravda, že se občas setkáváme s velice složitou, poslechově drsnou hudbou. Některá díla jsou velmi extrémní. Své místo na hudební scéně určitě mají, nikdy ale nebudou posluchačsky globálně vstřícně přijímána.

Filharmonie Brno však představuje spíše současné skladatele, jejichž díla mají potenciál sdělnosti. Jakkoli k nim mám zpočátku třeba nedůvěru, mnohokrát jsem se přesvědčila, že mají obrovskou uměleckou sílu, a z jejich interpretace si odnáším skvělý zážitek. Podle mě je i ta skutečnost za tím, že publikum Filharmonie Brno i Moravského podzimu v posledních letech omládlo.

Filharmonie Brno strádá ale řadu let tím, že nemá odpovídající koncertní sál. Je naděje, že se to změní?

Děláme vše pro to, aby byl. Musím to zaklepat, protože jsme pořád na začátku, ale vypadá to dobře. Dnes vystupujeme v Besedním domě, který v roce 1873 postavil vídeňský architekt Theophil von Hansen. Má kapacitu něco před čtyři sta míst, což by asi nevadilo, ale je v něm příliš malé pódium.

Je to nádherný a akusticky dokonalý sál se standardním zázemím, ale přece jenom potřebujeme prostor. A tak se vedle Besedního domu klube staveniště budoucího koncertního domu na úrovni koncertních sálů jednadvacátého století.