Žijete v Miami. Proč jste se tam z rodného španělského ostrova Mallorca přestěhovala?

Nejsnadněji se z něho cestuje po světě. Všude to mám blízko. Je to pro mě strategicky nejlepší místo. Navíc miluji slunce a pláže. Netáhly mě sem umělecké důvody. Pro muzikanty je každá země dobrá, nepřišla jsem pro inspiraci nebo za místní hudbou.

První album jste vydala v roce 2000, když vám bylo osmadvacet let. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Bylo to nevinné a krásné. Mám hezké vzpomínky. Navíc první album je pro mě stále jedna z nejlepších nahrávek, kterou jsem udělala. Potom už jsem jenom zpívala, neměla jsem jiné zaměstnání.

Původně jste ale chtěla být bubenicí. Stále na ten nástroj hrajete?

Jenom doma. Programuji si bicí na své nahrávky. Nikdy ale nehraji na veřejnosti. Stejné je to s baskytarou. Na pódiu bych si na to netroufla. Jsem perfekcionista a říkám si, že když nehraji na stejné úrovni, jako zpívám, nemá to cenu. Ve studiu si na to ale troufnu a baskytaru si klidně nahraji.

Nahrála jste písně s umělci, jako jsou třeba Chick Corea, Mariza, Charles Aznavour nebo Seal. Oslovují vás oni, nebo je to vaše iniciativa?

Je to různé. Většinou jde ale o to, že se setkáme ve správný čas na správném místě a spolupráce vznikne spontánně ve chvíli, kdy je na ni nálada. Pak může mít společná píseň správnou atmosféru.

Všichni ti umělci jsou úžasní lidé, kteří vám pomůžou vyjádřit to, co chcete, ale zrovna třeba nevíte jak. Mé sny jsou ale spojeny s hudbou, ne s lidmi. Lidé je jen pomáhají naplňovat.

Naposledy jste se v písničce Carry Your Own Weight spojila s Jasonem Mrazem. Jak jste se dali dohromady?

Bylo to překvapení od mého producenta Martina Terefeho. Nahrávali jsme tu písničku a já byla pořád trochu nespokojená, něco mi v ní chybělo. Jela jsem na týden domů, a když jsem se vrátila do studia, byl tam už nahraný Jasonův hlas. Znělo to nádherně. Všichni tři jsme pak přepracovali text, bylo to velmi romantické.

Jaký Jason Mraz je?

Nedávno jsme k té písni nahrávali videoklip v San Diegu. Až v ten okamžik jsem se s ním setkala osobně. A můžu vám říct, že to je ohromný člověk. Naprosto okouzlující. Je neuvěřitelně milý a hodný. Bylo úžasné s ním pracovat.

Text té písně říká, že na konci dne musí svou váhu nést každý sám. Co pro vás ta skladba znamená?

Líbí se mi, že je tak jednoduchá. Vyjadřuje přesně to, co v ní zpíváme. Všichni to známe, je to dennodenní zkušenost. Za své životy zodpovídáme sami. Je o tom, že život je romantický příběh nás samotných. Každý jsme svůj part napsali s myšlenkou na něco konkrétního. Já jsem přemýšlela o tom, že jak život plyne, zapomínáme občas na to, že žijeme.

S jakým repertoárem se v Praze představíte?

Program bude založen především na písních z nového alba, které se naprosto liší od předchozího. Pokud nemáte rádi překvapení, nechoďte.

V čem jsou písně z nadcházejícího alba jiné?

Jsou električtější. Je to víc ragga a drum’n’bass. Jsou na něm styly, které jsou blízké rytmu mého srdce. Navíc od minulého alba se víc než dřív soustředím na autorskou tvorbu. Předtím jsem zpívala víc převzatých věcí.

Na novém albu jsem pracovala posledních dvacet pět let. Opravdu. Jsou na něm písně, které mají tak dlouhou genezi.

Jste také básnířka…

Pro mě je poezie všechno. Všechno, co prožíváme, slyšíme, tvoříme. Za poezii považuji všechno, co dělám, bez ohledu na to, jestli píšu báseň, maluji, fotím nebo skládám píseň.

Pedro Almodóvar použil dvě vaše písně ve filmu Kůže, kterou nosím. Objevila jste se i na plátně. Jaké bylo natáčení se slavným režisérem?

Byl to hezký zážitek. Když děláte něco, co není vaše přirozenost, může to být i nepříjemné. Toto natáčení ale bylo příjemné, protože Pedro je úžasný režisér a moc mi to ulehčil. Byla jsem nervózní, protože to nebylo mé prostředí.

Bylo tam příliš mnoho lidí a kabelů. Bála jsem se, že něco pokazím a zdržím tím práci mnoha lidí. Necítila jsem se bezpečně. Nicméně díky Pedrovi to nakonec bylo fajn.

Chtěla byste ještě někdy hrát ve filmu?

Rozhodně ne. Bojím se kamery a vůbec neumím hrát. Je mnoho talentovaných herců a hereček, ale já mezi ně nepatřím. Radši si zaplatím lístek do kina. A když zůstanu doma a na něco se podívám, prospěju tím kinematografii mnohem víc.

Americký rádiový server NPR vás nazval hlasem svobody. Tušíte proč?

Protože jsem mu zaplatila spoustu peněz… Ne, žertuji. Nevím. Vím ale, odkud pochází můj hlas a co do zpěvu vkládám. Je na ostatních, jak to pojmenují.

Co do zpěvu vkládáte?

Fakt, že jsem hudebník, to říká jasně. Všechno.

Dostala jste mnoho hudebních cen. Mimo jiné Grammy za Best Latin Jazz Album za kolekci La Noche Mas Larga z roku 2013. Co pro vás ta ocenění znamenají?

Pokaždé je hezké, když vás někdo ocení. Přiznám se ale, že vždy když přebírám cenu, mám radost kvůli mámě. Všechny ty ceny jsou pro ni.